.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.

Tentokrát trocha sociopatie a železniční přejezd. (Na zátiší s lavičkou není vhodné roční období.)

.. volné pokračování vyprávění http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=27750-nazev-nevim

Chůze podporuje myšlení. O realitě, iluzích, osamělých ovcích a oblíbených hlemýždích.

Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

Rodinné trable...

Povídka z velmi blízké budoucnosti.

Zdeněk a Jitka zažili přerod zrady ve vzájemné pochopení a rozpadlého heterosexuálního vztahu v poklidné přátelství. A zvládli to v jednom telefonním rozhovoru. (Povídka ve formě scénáře, na rozhraní realismu a naturalismu.)

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.