"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

.. volné pokračování vyprávění http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=27750-nazev-nevim

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Rodinné trable...

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Odchod jedné mé spřízněné duše "domů".