|
Tolik to bolí, když dáváte poslední sbohem svému milovanému psovi. Ten smutek jen tak nepřejde... :-(
|
|
Pro mého dědečka, který zemřel na rakovinu...
|
|
Přišla zcela náhle... Ten okamžik, kdy je skutečně možné se odpoutat úplně od všeho a být v harmonii se svým nitrem, nikoli s tím, co se od nás očekává...
|
|
Nebojte se, ještě žiju:o) ... Je to jedna z mých starších ...
|
|
.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..
|
|
pozor, naturalistické
|
|
Inspirace: Do not stand at my grave and weep
|
|
I to patří k životu...
|
|
Kelince
|
|
Když člověk prvně zkouší cíleně rýmovat..
|
|
Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...
|
|
Je to psaný ke kytaře, čárky jsou psaný tak, aby to sedělo do rytmu. Jeden příběh známé a jeden osobní...
|
|
2.3.
Proč se bát, když vládcem každého dne...i dnešního...je láska?... M.Petiška
|
|
Poležel jsem si dva týdny v nemocnici.
|
|
triolet
|
|
Původně jsem se snažila sesmolit něco pro soutěž městské knihovny.. nakonec jsem ale seznala, že je to na soutěžní dílo moc pochmurné, a tak to letí sem :)
|