|
Už je tomu mnoho let, co nemám rodiče, tak alespoň malou vzpomínkou si připomenu mojí maminku.
|
Smutek mi leze pod kůži
snažím se bolest vstřebat
život je vzácný jak drahý kov
jde jen o to se ho nebát
Po cestě životní skládám mozaiku
z barevných lístků tlících
ze slz co sklouzly z mé tváře dolů
na náhrobek pod starou lípou
Promlouvám s Tebou maminko
ještě včera jsi tu s námi byla
hrbím svá záda nad místem
kde smrt se s tichem zasnoubila…
snažím se bolest vstřebat
život je vzácný jak drahý kov
jde jen o to se ho nebát
Po cestě životní skládám mozaiku
z barevných lístků tlících
ze slz co sklouzly z mé tváře dolů
na náhrobek pod starou lípou
Promlouvám s Tebou maminko
ještě včera jsi tu s námi byla
hrbím svá záda nad místem
kde smrt se s tichem zasnoubila…
21.02.2016 19:43
Děkuji žes přišla Nikol a zavzpomínala, budeme je mít v srdci stále, taky vzpomínám, občas mrknu na fotky a zapláču si.
21.02.2016 19:37
Krásná a procítěná.Některé vzpomínky blednou, ale jsou ty, které nevyblednou nikdy. Pře pěti lety mně též potkalo loučení s mámou a jako by to bylo včera.
20.02.2016 09:30
Niky a Lenčo, děkuji za komentíky i za vzpomínání, každý z nás už tam nahoře někoho má a tak občas je nám po nich smutno.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.