U konce...

Nikytu: Je mi líto Tvého dědečka!...
Můj táta měl rakovinu hrtanu. A když to vypadalo, že se vše po čtyřech létech v dobré obrací, zemřel během tejdne v nemocnici na zápal plic. Bylo to téměř tři roky před tím, než ses narodila Ty. A od té doby je můj svátek v myšlenkách spjat se dnem pohřbu a i když je to hezká řádka let, padá na mne smutek z mé tehdejší bezmocnosti...:-(

pardon ..... upřímnou ???? ! vy jste ji někdo znali ?!!
Vadí mi ty stále se opakující věty.Klišé.
Jistě, je to bolavé, každý to zná ....ale psát upřímnou soustrast, pač se to zkrátka tak už říká, mi přijde zcela nevhodné !!!!
Drž se.

jsme nesmrtelní... jsme nesmrtelní v čase, který nám byl dán...
i moje babička zemřela na rakovinu.. silná to žena. nedala na sobě nic znát, dokud měla sílu. od narození doteď jsem zažila pět odchodů... a tak si teď říkám tohle. a taková ta klišé, že kdo je v mysli, nikdy nezemře. a vpodstatě je to pravda. protože co je "mrtvé" je jen to tělo... ale myšlenka, ta je věčná. hodně síly ti přeju.

Moc děkuji za vaše komentáře.
Źivot je holt takvý jaký je. Namáme možnost změnit koloběh života, ale máme možnost zvolit si, jak naložím s časem, jež nám byl určen. Snad ho nepromarním...

jie mi to líto, přeju Ti hodně sil a pamatuj, všichni se tam sejdeme, to je moje naděje

Upřímnou soustrast .. tuhle bolest moc dobře znám, rakovina mi nejprve vzala babičku, pak strejdu a do třetice nejlepšího kamaráda v den jeho 18tých narozenin .. bolí to, ale čas alespoň trochu tu bolest zahojí, nikdy ne úplně a napořád..

taktéž přeji upřímnou soustrast.

Kamarádka má zrovna taky nemocného dědečka, tak jsem si vzpomněla...neprávem odsouzený, ano to to přesně vystihuje

Tvůj dědeček, nyní v Nebi, určitě oceňuje velikost a opravdovost tvého vcítění a těší ho to!!!

Znám to a upřímně...je lepší, když už odejdou než aby se trápili, protože poslední stadia rakoviny, to je to nejhorší, co jsem kdy zažila. Nikytu držím palečky, mysli na to hezké, co jste spolu prožili..bolest ze ztráty přejde, horší je to prázdno potom, ale já věřím, že naši milovaní jsou tady svým způsobem s námi, protože zůstávají v našich emocích. Drž se.

Rakovina je strašná věc. Zničí člověka jak psychicky, tak i fyzicky... Lepší zemřít rychle a nečekaně, než se takhle dlouho trápit. Nechtěla bych to zažít, ale člověk si, bohužel nevybere.

Já se s tím smířila. Věděli jsme, že je to konečná už nějaký čas dopředu. Těžké to ale bylo pro babičku a díky ní i pro nás. Byla z toho dost špatná a taky začala trochu bláznit - no, zkrátka důchodce = malé dítě...
Muselo, a určitě to pro ni je stále těžké. Já bych se s tím na jejím místě poprala jen těžko...

to Prostějanek. Držím jim palečky, snad se z toho vykřešou. Před několika lety byla s rakovinou v nemocnici moje prateta. A když už to vypadalo, že už se blíží konec, ze dne na den se z toho dostala a ještě dbes je docela zdravá.
Můj děda takové štestí neměl. Více než před rokem začal mít problémy s nohou, tak chodil na rehabilitace. Až po nějakém čase doktory, konečně, napadlo, že bude problém spíš s páteří. A bohužel tomu tak bylo. A nádor na plicích. Všechno to šlo rychle. Děda byl nešťastný, že nemůže dělat cto co dřív a bylo to na něm znát... Už je to půl roku, ale když si na něj vzpomenu, je mi smutno. Proč zrovna on:,(

Jojo, taky si, mrcha, vzala prababičku...

Mě rakovina zabila babičku... je to těžký a je dobré se z otho alespoň trochu vypsat. Nicméně...je to život a musí se to tak brát...

upřímnou soustrast... rakovina je strašná... právě mám v nemocnici dědu a strejdu...