|
Je to psaný ke kytaře, čárky jsou psaný tak, aby to sedělo do rytmu. Jeden příběh známé a jeden osobní...
 26.12.2014 4 1109(12) 0 |
Oběsila se v áleji, jedný noci ta,
Co jí prej všichni podvedli, a nemohla jinak,
Kráčela nocí táhla tmou, přesto se těšila,
Na konci cesty čeká útrum, starostem života,
V ruce má provaz hledá strom, kam by vylezla,
V hlavě myšlenky na toho, se kterym bydlela,
Táhnul to s jinou delší dobu, pak je přistihla,
Jak's to mohl udělat řekla, než nakonec vydechla.
Život plyne rychle někdy umí krásnej být,
Má svý stinný stránky a spousta lidí si ho chce vzít,
Spousta chce a dost z nich si ho nakonec vezme,
Ne za ženu, ne za muže, prostě to skoncuje
Dvanáctiletej klučina, přišel ze školy,
Pak dorazila mamina, oba se divili,
Kampak ten táta asi šel, když byl o berlích,
Moc daleko to nebude, vrátí se po svých,
Máma udělala hemenex, potom se vydala,
Podívat se jestli nešel, trucovat do sklepa,
Vrátila se s očima, uplakanejma,
Že se oběsil tvrdila a byla to pravda.
Co jí prej všichni podvedli, a nemohla jinak,
Kráčela nocí táhla tmou, přesto se těšila,
Na konci cesty čeká útrum, starostem života,
V ruce má provaz hledá strom, kam by vylezla,
V hlavě myšlenky na toho, se kterym bydlela,
Táhnul to s jinou delší dobu, pak je přistihla,
Jak's to mohl udělat řekla, než nakonec vydechla.
Život plyne rychle někdy umí krásnej být,
Má svý stinný stránky a spousta lidí si ho chce vzít,
Spousta chce a dost z nich si ho nakonec vezme,
Ne za ženu, ne za muže, prostě to skoncuje
Dvanáctiletej klučina, přišel ze školy,
Pak dorazila mamina, oba se divili,
Kampak ten táta asi šel, když byl o berlích,
Moc daleko to nebude, vrátí se po svých,
Máma udělala hemenex, potom se vydala,
Podívat se jestli nešel, trucovat do sklepa,
Vrátila se s očima, uplakanejma,
Že se oběsil tvrdila a byla to pravda.
27.10.2022 - 20:44Na to vzít si život člověk prostě musí mít koule. Tragédie to je pro živý,ale názor mrtvých už nikoho nezajímá...
26.12.2014 - 11:03vzhledem k tomu, že v anotaci píšeš, že jsou to skutečné příběhy, jen polykám slzy...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Smrt vlastní rukou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Sen?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
