Smrti už dávno nebojím se!

kdo by se po těchhle verších mohl smrti bát?

Já si na ni sáhl a už o ni nikdy psát nechci. Je to jak říkáš, chytne tě a s tebou zatočí se a ikdyž se ji bojíš, tajně po ní toužíš a jednou ji chytnut nepustíš se.

Nikytu: Souhlasím! Strach z nevyhnutelného je zbytečný! Člověk by se spíše měl bát, že propase odvrátit to, co nevyhnutelné není...;o)))))

I smrt je součástí života, tak nač je strach, když je jisté, že jednou přijde..

Netina:
Taky se o to snažím, ne vždy však stejně úspěšně...;o)))

Aliwien: Díky! Už je to lepší?

Ivkaja: Proč taky? Přijde ať chceme či nechceme...;o)))

Já nad ní raději nepřemýšlím... i když je všude kolem...

Mně zase zvolené písmo vyhovuje. Na básni samotné mi ale vadí třeba to, že ve třetí sloce se výraz nehodlám opakuje. Určitě by to šlo nahradit jiným slovem. Ale jinak-dobrý nápad, hezké verše.

taky se jí nebojím

Kámošce na saspi umřel táta. Byl ve stejném znamení jako ten můj...Trochu mne teď zaskočily vlastní neradostné vzpomínky, proto tohle téma. Navíc je to u mne změna a když je ten anonymní den...;o(

Zajímavá báseň. Líbí se mi nápad s veršováním. Co se samotné formy týče, je to v podstatě taková říkanka. Ale jak už jsem řekl. Zajímavá a svým způsobem i pěkná. Jen mi moc nesedí ta velikost písma. To by viděl i slepý. Ovšem báseň má zaujmout především svou hloubkou, nikoli "výškou".