|
I to patří k životu...
 04.05.2009 11 1916(21) 0 |
Smrti už dávno nebojím se,
až jednou přijde, v náruč svou
chytne mne, se mnou zatočí se
a odnese mne v říši svou...
Smrti už dávno nebojím se,
stane se jen, co má se stát,
vždyť také velmi dobře ví se,
že umí bolest odnímat...
Smrti už dávno nebojím se,
v ústrety jít jí nehodlám,
ač o Nirváně krásně sní se,
z života pryč se nechystám...
Smrti už dávno nebojím se,
klidně jí podám ruku svou,
však teprv až čas naplní se...
Dřív nebude mou milenkou!
až jednou přijde, v náruč svou
chytne mne, se mnou zatočí se
a odnese mne v říši svou...
Smrti už dávno nebojím se,
stane se jen, co má se stát,
vždyť také velmi dobře ví se,
že umí bolest odnímat...
Smrti už dávno nebojím se,
v ústrety jít jí nehodlám,
ač o Nirváně krásně sní se,
z života pryč se nechystám...
Smrti už dávno nebojím se,
klidně jí podám ruku svou,
však teprv až čas naplní se...
Dřív nebude mou milenkou!
11.09.2009 - 22:28kdo by se po těchhle verších mohl smrti bát?
Já si na ni sáhl a už o ni nikdy psát nechci. Je to jak říkáš, chytne tě a s tebou zatočí se a ikdyž se ji bojíš, tajně po ní toužíš a jednou ji chytnut nepustíš se.
Já si na ni sáhl a už o ni nikdy psát nechci. Je to jak říkáš, chytne tě a s tebou zatočí se a ikdyž se ji bojíš, tajně po ní toužíš a jednou ji chytnut nepustíš se.
09.05.2009 - 19:59Nikytu: Souhlasím! Strach z nevyhnutelného je zbytečný! Člověk by se spíše měl bát, že propase odvrátit to, co nevyhnutelné není...;o)))))
09.05.2009 - 19:49I smrt je součástí života, tak nač je strach, když je jisté, že jednou přijde..
05.05.2009 - 12:34Mně zase zvolené písmo vyhovuje. Na básni samotné mi ale vadí třeba to, že ve třetí sloce se výraz nehodlám opakuje. Určitě by to šlo nahradit jiným slovem. Ale jinak-dobrý nápad, hezké verše.
04.05.2009 - 18:13Kámošce na saspi umřel táta. Byl ve stejném znamení jako ten můj...Trochu mne teď zaskočily vlastní neradostné vzpomínky, proto tohle téma. Navíc je to u mne změna a když je ten anonymní den...;o(
04.05.2009 - 17:59Zajímavá báseň. Líbí se mi nápad s veršováním. Co se samotné formy týče, je to v podstatě taková říkanka. Ale jak už jsem řekl. Zajímavá a svým způsobem i pěkná. Jen mi moc nesedí ta velikost písma. To by viděl i slepý. Ovšem báseň má zaujmout především svou hloubkou, nikoli "výškou".
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Smrti už dávno nebojím se! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vzpomínky mé jak motýli na něžných křídlech letí!
Předchozí dílo autora : Má virtuální přítelkyně!
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
snake_01» nováčci
el26» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se
