Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati..

.. aneb něco z mála lechtivých trapásků :)

život je pes.. a žít ho je psina.. i když.. někdy.. z toho má člověk pomalu psinku.. uff :)

Jen malé zamyšlení pro nás dříve narozené a pro mladé co je může potkat.

Pro změnu trochu prozaicky. Starší práce ze střední školy - fejeton na téma “A to je ta krásná škola, škola moje - domov můj”.

Všichni to známe a někteří jsou tak dobří se svojí pevnou vůlí, že odolají,..