Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati..

život je pes.. a žít ho je psina.. i když.. někdy.. z toho má člověk pomalu psinku.. uff :)

.. aneb něco z mála lechtivých trapásků :)

Všichni to známe a někteří jsou tak dobří se svojí pevnou vůlí, že odolají,..

Odevzdání a přijetí. Omlouvám se za některá syrová slova, která by vám mohla připadat nevhodná. Zkoušel jsem je nahradit jemnější formou, ale monology tim ztráceli svou autentičnost. Díky za pochopení. Také nečekám, že tento styl prózy každý spolkne, ale píšeme tady hlavně o životě a našich pocitech. Myslím, že právě jeho syrová a neuhlazená tvář by neměla nosit masky. Mějte krásný den

Jen malé zamyšlení pro nás dříve narozené a pro mladé co je může potkat.

Pro změnu trochu prozaicky. Starší práce ze střední školy - fejeton na téma “A to je ta krásná škola, škola moje - domov můj”.