Všichni to známe a někteří jsou tak dobří se svojí pevnou vůlí, že odolají,..
přidáno 28.06.2020
hodnoceno 3
čteno 32(12)
posláno 0
Noční žravost na druhou.


Pokaždé, když mě to přepadne, řeknu si :

„brzdi, přece máš pevnou vůli aspoň malou nebo velkou, to sama nevím.
Jak na co, řekla bych.“
Ono se to řekne – nežrat, ale jak to udělat, když večer po celodenní práci si konečně sednu, abych si odpočinula.
Na tom by nic špatného nebylo, že jo. Jenže to nevíte, že si sednu s talířem, na kterém je večeře střední velikosti, k té malé jsem se zatím nepropracovala. Natož dát večeři nepříteli dle známého přísloví, to už teprve ne.
Sednu a s velkou chutí se do ní pustím, za chvíli je holka vábivá ve mně a tak mám plné bříško a jsem spokojená.
Netrvá to dlouho, protože nevydržím dlouho sedět, zvednu se a jdu umýt nádobí.
To je fajn – trošku pohybu před spánkem než ulehnu k slastnému nicnedělání.
A je to, ještě do koupelny, dám prát prádlo, umyju se, vyčistím zoubky a hurá do peřin. Už se na mě zvesela smějí peřinky nadýchané.

Hupky – dupky a jsem v nich, zachumlám se, do ruky beru dálkový ovladač a naladím jakýsi kanál.
Vše je ok, najedená jsem, děti v postýlkách, manžel na noční šichtě, tak si užiji ten vzácně klidný večer. Je pátek – zítra volno, budu ho mít sama pro sebe. Nikdo mi nebude přepínat televizi, tvrdit mi, že ten sportovní kanál je stejně ze všeho nejlepší apod.
Jak jsem se moc na ten vzácný, ojedinělý čas těšila!
Rozumějte, mám ráda děti a svého muže, ale ten klid – ten blahodárný klídek není každý den.
Je to takový můj velký svátek, tak proč si ho neužít?
Ležím, už nepřepínám – spokojeně jsem si vybrala dokument o přírodě, je to odpočinkové koukání.
Konečně zas jednou o ničem nepřemýšlím, nic neřeším, neplánuji, jen koukám.

Čas běží,...

Na hodiny nekoukám, nemám kam spěchat, tak co.
Pak si uvědomím, že jsem nevyndala maso z mrazáku, co bude k zítřejšímu obědu.
Nerada, ale přeci vylézám z teploučké postele a štráduji si to do předsíně k mrazáku.

To se nemělo stát, protože v ten moment je má pevná vůle kdesi daleko, daleko,...
Tolik pochoutek se na mě směje z toho mrazáku, že nevím na co mám chuť víc.
Proč jen to maso není na samém vršku?
Kdo ho dal pod krabici se zmrzlinou?
Kladu si jednu otázku za druhou a přehrabuji se mezi nastřádanými potravinami, co jsem nasbírala na dlouhou zimu a jaro, než zas bude čerstvé ovoce, zelenina,..
Jenže ta zmrzlinka se na mě tak lákavě kouká, že neodolám a jednu vytáhnu.
Nu což, hned si svůj večerní hřích omluvím, vždyť si taky občas něco sladkého zasloužím a tělo to potřebuje.
Vzpomenu si na slova kamaráda, který říkával :
„tělo si samo řekne, co mu chybí a já mu to rád dopřeju.“
Něco na tom bude, jen by to nemuselo být večer po deváté, když už by žaludek měl odpočívat.
Nu což, pro jednou se nic nestane.
To jsem už opět zpět v posteli s kornoutem v ruce.
Televizi a děj v ní se odehrávající skoro nevnímám. Zcela se soustředím na chuť té zmrzliny.
Chuťové buňky se naladily a mě zas běží hlavou,co zítra upeču dobrého na zub.
Dojím zmrzku, ztlumím zvuk televize a přehrabuji se v kuchařských receptech.
Co jsem jich za ta léta nasbírala, je z čeho vybírat, ještě jsem zdaleka vše nevyzkoušela.
Konečně mám vybráno, ještě zkontroluji špajz a ledničku, jestli mám doma všechny suroviny.
Musela bych ráno do obchodu, to by se mi ani trošku nechtělo, chtěla jsem si v sobotu přispat.
Mám vše, jen musím vyloupat ořechy.
Popadnu misku a pustím se hned do práce, zítra se to bude hodit.
Samozřejmě, že u toho loupání sem tam nějaký ten oříšek sním, jsou dobré na nervy a mají nějaké ty vitamíny apod.
Už mě ani nepřekvapuje, jak si vše hned logicky a jasně zdůvodním – když už hřeším.
Tak a dost, ořechy do sklenice a spát.
To by ale na kuchyňské lince nesměla stát sklenice s medem. Hlavou mi bleskl nápad , část těch oříšků naložit do medu, dělá se to a to jsem taky ještě nevyzkoušela. Už tam jsou, ještě je do toho medíku pěkně zatlačím, ať jsou schované. Vytáhnu lžíci, med olíznu – mňam, mňam a už mě napadá, jak je dobré teplé mléko s medem na spaní.
Je to šupec, mlíčko už mám v hrnku, rychlostí zvuku míří do mikrovlnky.

Já si snad ten mozek vypnu, koukám na hodiny – bude půlnoc.
No to je hezký, pomyslím si.
Po večeři mi už nějak vytrávilo a něco bych slupla, jen něco malého – třeba sušenku nebo radši rohlík. Ne, poručím sama sobě – nesmíš!
Vypiji mléko s medem, vyčistím si zuby a jdu spát.
Snad usnu klidným a spokojeným spánkem, když jsem nevydržela a zase hřešila.
Spala jsem do pěti a pak, co myslíte?

přidáno 29.06.2020 - 21:35
Jediný posun, který jsem ve stejné věci udělal je v hodinách. Přetahneš-li půlnoc, není to noční žravost - JE TO ČASNÁ SNÍDANĚ!
přidáno 29.06.2020 - 11:58
no, myslím, že je to trefně popsané :)) asi to občas zažívá více lidí, ale jen málokdo to přizná.....
přidáno 28.06.2020 - 20:31
Ano, tohle je ze života. Zkusit se dá časový zámek na lednici. Pak jde otevřít až v nastavený čas - třeba v sedm ráno ;o)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Noční žravost na druhou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Člověk

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
zajem [11], nebezpecny [10], Nevim7 [4]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o Meluzina :
Moc jí v poslední době vděčím za novou vervu, se kterou píši své básně :) Moc si cením jejích komentářů a názorů, se kterými většinou i souhlasím :) A ani její díla jí nemohu vytýkat- protože ta také stojí za velké uznání :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku