Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

Diskuze o přirozeném a nadpřirozeném mě inspirovala. Kajícně přiznávám začátek dle Reyneka a konec dle Dyka.

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

ubohý italský sonet, který lze zařadit mezi mé první... měl poměrně pozitivní ohlasy na jedné vnitro-školské soutěži, ale zajímala mě objektivní kritika

...

..černé opozitum k básničce "Tralalák" (na Literu) .. Něco jako velmi ukecané mlčení.. :)

jediná funkce kterou můžu plnit v dole je kanárek

Trochu tragické,hůř pochopitelné dílko...zase můj styl...:-)

Po kritikách na rytmus, neoriginalitu rýmů apod. jsem zkusila volný rým.

„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“

S časem jsem se moc nesrala .