Hadrová panenka

Natrhlé šatičky,
inkoustu kapičky,
zdobí tvář hadrové panenky.

Kdo ji to pomuchlal?
Kdo si s ní hrál?
Že jemné lokýnky vlásků ji rozcuchal?

Dušička malinká v panence schovaná,
tenoučkým hláskem se pozornosti domáhá.

Nikdo ji neslyší,
nikdo ji nevidí.
A ani vidět nechce.

Malinká panenka cítí se křehce.

Odvržená hračka co zůstala na dračku.
Vyvolávací cena? Pade a žvejkačku.

To nikdo nevidí úsměv co nosí?
To nikdo neslyší jak krásně o svolení prosí?
To nikdo nechápe jak jemné je stvoření?


Někdy krása skrývá se pod záplatami z ran,
dušička maličká a samý šrám.
Jak plaché zvířátko musíš ji vábit,
až tehdy uvidíš, jak hlasy vaše sladit.