není nic

Je to pěkné

sepotvkorunachstromu: ach spíš by tam mělo být plamínků (svíčky) a nebo plameny ve mě?

Nic je můj úděl
v době reality
vrbou musím být
a jen snít
( v době kdy se nacházím v realitě a netoulám se myšlenkami někde v .... je mým údělem být vrbou a jen z té reality utíkat a snít )

a co sem tim chtěl říct? No jen že jsem sám a není nikdo koho bych měl , kamarády, přátele, lásku ....

..podívej..líbí se mi..jak jsi to pojal..jinak nic..ale to neva..stačí..

..první pravidlo: pokud píšeš báseň..snažíš se říct čím nejvíc..čím nejmenším počtem slov..k tomu pak jsou skvělý prostředek metafory..

..to znamená..že nějakou situaci připodobníš..přeneseš a tím ušetříš desítky slov

ty píšeš:

záři svíce na nočním stolku
zjevují se tváře,
které z mysli nevytěsním

..šetři slovy..nejsi prozaik..
..třeba:

noční stolek
nevytěsním tváře blikající ve svíčce

S děsem hledím do plamenů
mihotajícího se ve tmě pokoje
a dochází mi že nemám nic

..plameny..jaké plameny?
..člověk má pocit.že snad začalo hořet..nebo máš krb..a nakonec..proč neeee????
..nemusí být všechno pravda..improvizuj..
..ale ten děs..o to jde..abys ho podal!

a tlamy se chechtají jak z panoptika
v rukou jen vítr( vítr je klišé..prostě mě nic lepšího nenapadlo:))




Bez věrných přátel
kteří by mě jen vyslechli
ztratil jsem chuť naplno žít

..to je už sláma slámová...ale můžeš říct..třeba...

kde jsou mé duše věrné? (to je děsný hlod:-)
žít se mi zajídá (to taky:-))

..poslední dvě strofy už nevím jak..páč se mi bytostně příčí..
..totiž..nejde jen o formu..jde i o to..co chce básník říct..

a řekni mi prosím..co jsi teda chtěl říct???
..že tě opustila láska a kamarádi se ještě posmívali?
..a co ten patetický závěr?
..jaký úděl v době reality?

..podívej..působí to směšně..

..vím..že na mně budeš nasraný..možná mi nebudeš moct přijít na jméno...budeš tříbarevný..po přečtení..ale věř mi..pokud chceš psát..nepomohou ti pochvaly..ty ti naopak uškodí..

..doufám..že se oklepeš..po nějaké době..že jo.. a dáš fakt báseň:)

..počkej..teď mě napadlo:)

to svíčky mihotání
a ty
noční stolku
druhu můj
smíchem hýkáš
a ještě se klaníš?

Kamarádí
i vy?
I vaše ksichty pitvoří se?
Nad smutkem mým co sžírá

měli jsme být dva
a pustá díra zírá
jen smějte se vy raraši
jimž prostá láska nestačí

nu, dobrá
budu jen snít

vrbou, vrbou pro vás být


..už to asi notně přeháním:))))

..ok..dej mi čas..máknu:)

sepotvkorunachstromu: rady a tipy beru všemi deseti

..chceš se opravdu naučit lépe psát?

neber jako výsměch..ptám se vážně..právě u toho textu..

Sice je to traumatizující depresívní ufňukanina, ale je geniální. I tenhle typ básně se musí umět. Myslím, žes to podal statečně a čtivě. Nebo jsem měl výjimečně náladu?¨Nevím, rozhodně ale výjimečně u tohohle typu básničky zanechávám svou pochvalu za provedení.

Určitě stojí za přečtení, je smutná, moc hezky napsaná. Líbí se mi.

depresivní ano, ale za přečtení stojí

příliš depresivní na to, abych si ji četl, když jsem doma sám.