 28.09.2011 9 1428(38) 0 |
sametová tma
horce poklepává
na kapotu stesku
a Tvoje oči řeknou víc
když zpěnění ryzáci vlasů
doběhli svůj polštářový dostih
/na mokrém povrchu/
Samota někdy tak strašně bolí.
horce poklepává
na kapotu stesku
a Tvoje oči řeknou víc
když zpěnění ryzáci vlasů
doběhli svůj polštářový dostih
/na mokrém povrchu/
Samota někdy tak strašně bolí.
25.11.2011 - 15:07Sokolička jasně dokazuje, že umí :-) Perfektně zvolené zvukomalebné obraty, které jdou ruku v ruce s myšlenkou a záměrem... Tleskám!
16.10.2011 - 21:13Smutné.. Ale člověk musí vždycky zvážit, kdy se vyplatí se pro někoho tak trápit... I když člověk si asi neporučí, což? Jinak dobře řečeno - výrazy pěkně hrají . A tedy ryzáky jsem odhalil, možná i proto, že mám slabost pro zrzky :))
29.09.2011 - 09:58Povedené. Nedovedu si sice dost zřetelně vybavit zpěněné ryzáky, tím spíš ve vlasech, ale taková ta agónie sklíčenosti samotou je tam krásně patrná, jako když se hraje na trubku: bez orchestru je trubka vždycky tak osamocená a melancholická.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Osamělá symfonie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hříšná dívka města pražského
Předchozí dílo autora : Nasáklá
