30.05.2012
17
Poustevníkem v srdci tvém
Tulákem svým životem
Labyrintem v sobě bloudím
Bloudím, loudím, odsoudím se
Běžím, ležím, nevzdávám se

Toulám se, toulám
Cesta zpět není?
Hledám a nacházím
Co? Jen své snění!

V moři hoře námořníkem
Sama sobě protivníkem
Chaos, zmatek, posedlosti
Deformace osobnosti
Můj život je jenom k zlosti!

Chci přemoci sama sebe
Už vím! Potřebuji Tebe!

Našla jsem krajinu pustou a vyprahlou
Obklopuje mě zcela
Hledám v ní slunce, vodu, vítr
Zmítám se, utéct chci, celá

Mobilizace
 07.06.2012 18:10
velmi dobrá
 04.06.2012 21:00
...prostředek je nejpodařenější. Silné dílko...
 04.06.2012 08:40
Rezavá Plechovka: Homér: slnečnica: Dík za zastavení a komentář
 02.06.2012 10:57
Toto dílo si zaslouží můj nehynoucí obdiv
 01.06.2012 13:43
Tak to se ti povedlo!
 31.05.2012 21:07
často sa tak cítim, pekná báseň :)
 31.05.2012 09:45
Melisa: Děkuji moc (-:
 31.05.2012 09:44
Makyna: štiler: Dík za milé komentáře
 31.05.2012 01:48
pěkná
 30.05.2012 23:23
Nevím, co napsat... líbí se mi a chci ji nějak okomentovat, tak si ji čtu stále dokola a stále nenacházím slov... (Je úžasná)
 30.05.2012 22:30
nejsou to pitomé básničky Yani, jsou krásné, včetně této :) kniha nás, a já otevřu ji zas :)
 30.05.2012 22:03
taron: Mlčenlivý: ŽblaBuňka: Děkuji za čtení a komentáře
 30.05.2012 14:49
Ano..tvá báseň je jiná , ale myslím , že opravdu mají hodně společného...snad..snad tu touhu :)))
 30.05.2012 12:54
 Devils_PIMP
Ach jo - proč to trápení lidské?
 30.05.2012 12:25
Každý jsme tulákem ve svých snech, ve svých tužbách, ve svém těle. Napsala´s to hezky, řekl bych, že skvěle.
 30.05.2012 10:13
puero:Překonal ses, díky ti. Já nechci utéct, vlastně není kam je mi tu dobře, ale...Já jsem vše co udělám vložila do toho posledního slůvka a já tu bitvu vyhraju. Já nechci být ostrov na pustém moři, v mém jádru sopka věčně hoří....Možná že vlivem litosféry, lépe by bylo s pevninou se spojit, lákám a vábím, pojď se pro mně projít...No prostě občas mam takový stavy. Je mi smutno, připadám si sama, je mi ze mě nanic a mam ty pitomý básničky jenom.
 30.05.2012 09:56
Nešlo nic nenapsat: když bych si představil tvou báseň jako citron a mačkal ji, aby odtekla šťáva příběhu a pocitů, které vyvolává, tak aby zbyla jen slupka těch základních obrazů, které obsahuje, zbyde mi obraz ostrova který sis vyhlédla po dlouhé mořeplavbě který hodláš jako RObinzonka probádat a osídlit. Přizpůsobit si ho svým potřebám a každou jeho přirozenou vzpouru potlačíš, nebo najdeš kompromis, který bude pro tebe i ten ostrov symbioticky vhodným. Kolem sebe budeš mít pořád to moře hořkostí, které bude jediným nezbytným procesem, který budeš muset absolvovat pokaždé, když se pokusíš svůj vysněný ostrov opustit a najít si jiný, ale jistotu, že tu další cestu po moři přežiješ, nemáš. Chceš opravdu utéct?

Wau, to jsem se překonal. Opravdu tam píšeš o tomhle?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.