v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...

je jich jak prstů jedné ruky, možná i pojmenováním, i podstatou si najde každý podobnost. ...přijdou-jsou-zestárnem spolu... Tak o nich moje řádky nejsou...

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

Víš…mám svý sny, i když stojím nohama na zemi…

někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..

...dlouho slibovaná

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

Nevím, proč mě napadla zrovna v souvislosti v bohémským způsobem života :)

Malý experiment... Ano, do města nám přijeli kolotoče.

někdy se nic necítí a nic nepřichází, ale pak se to prostě semele... v duši, v hlavě, v srdci... v životě...

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

někdy se téma, vzpomínka, myšlenka, záblesk od střípků, vynoří bez výzvy a nic nesouvisí s ničím, jen nejde občas zabránit sentimentu v přítomnosti, být naší součástí...

Každý z nás určitě pohádku o Sněhurce zná... :)

nemusíme pořád řečnit, občas jsou dobrá i jen tak.. kvítka :-)

Možná bych to už měla říct otevřeně a na "plná ústa" jak se říká!