 12.09.2014 13 1378(21) 0 |
Za vztekem, bolestí
už jen vzlykot a agonie hlavy.
Nedávám to!
Chce se mi daleko! Daleko!
(před sebou ale nikdo neuteče)
A pak všechno přehluší ticho.
Chtíc spát píšu hořkostí
a vlastně už i ta se rozplynula...
na pergamenovém listě.
Už dávno není nepopsaný.
Dopis sama sobě?
O vlastní rozdýchávající neschopnosti.
Jsem věčný imbecil
co nerozumí světu kolem.
Zahalit se tak do závoje autisty
jen já a můj svět!
Mít tak nerušenou lásku v duši
a zahradu samý květ...
už jen vzlykot a agonie hlavy.
Nedávám to!
Chce se mi daleko! Daleko!
(před sebou ale nikdo neuteče)
A pak všechno přehluší ticho.
Chtíc spát píšu hořkostí
a vlastně už i ta se rozplynula...
na pergamenovém listě.
Už dávno není nepopsaný.
Dopis sama sobě?
O vlastní rozdýchávající neschopnosti.
Jsem věčný imbecil
co nerozumí světu kolem.
Zahalit se tak do závoje autisty
jen já a můj svět!
Mít tak nerušenou lásku v duši
a zahradu samý květ...
22.12.2014 - 03:17taron:
Ten, kdo nepoznal lásky žal,
ni pravou lásku nepoznal...:-)
To není z mé hlavy, tahle moudrost bývala častým hostem památníčků mnoha koček, co jsem znával, i já jsem některým na jejich přání něco nakreslil a napsal, a většinou to taky byly právě kočky a veršovaná moudra! Takže i ta má kočičí posedlost už je rovněž staršího data...Mňaaau! :-)
Ten, kdo nepoznal lásky žal,
ni pravou lásku nepoznal...:-)
To není z mé hlavy, tahle moudrost bývala častým hostem památníčků mnoha koček, co jsem znával, i já jsem některým na jejich přání něco nakreslil a napsal, a většinou to taky byly právě kočky a veršovaná moudra! Takže i ta má kočičí posedlost už je rovněž staršího data...Mňaaau! :-)
15.09.2014 - 18:37vanovaso: děkuji za pěkný a rozumný komentář... jo, autista není asi to pravé ořechové...já vím.
14.09.2014 - 15:20souhlasím s Yanou, autista je sice šťasten, ale ochuzen o to co my vnímáme, a kdybychom nevnímali to bolavé, ani to krásné a dobré bychom pak tak intenzivně neprožili, báseň je krásná, rozumím ti, ale je lepší , dle mne, být tak jak jsme, budˇme za to šťastni, i proto, že takový autista tu taky není jen za sebe a jeho okolí jeho nemoc a vnímání nese zpravidla těžce ... okolí ano, on je šťastný...
13.09.2014 - 17:38Yana: Děkuji...
když autista neví, vo co je ochuzen, pak je mu to jedno...a je šťasten...
když autista neví, vo co je ochuzen, pak je mu to jedno...a je šťasten...
12.09.2014 - 23:27sugestivní, silné, svíravé, vnímám bezmoc, změnit to co tě neskutečně tíží...ano autista je opravdu šťastný, on svoje ego nevnímá, nezná sebelítost, víš, ale zase toho spoustu nemůže prožít, myslím, no báseň je jedna z těch co vtáhnou, do nejhlubšího nitra poety
12.09.2014 - 20:59Sucháč: Je to strašně drsný, aj pro mne...dokonce mi tato báseň ani nepomohla z vypsání...možná už jdu za hranice toho, co jsem schopna nějak zpracovat...
děkuji.
děkuji.
12.09.2014 - 15:12Zahalit se tak do závoje autisty
jen já a můj svět!
Mít tak nerušenou lásku v duši
a zahradu samý květ...
strašně krásný závěr :), líbí se mi - a ty světu rozumíš velmi dobře...
jen já a můj svět!
Mít tak nerušenou lásku v duši
a zahradu samý květ...
strašně krásný závěr :), líbí se mi - a ty světu rozumíš velmi dobře...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hořká : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pro... (můj postřeh)
Předchozí dílo autora : Stačí ve slovech
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
