Hořká

taron:
Ten, kdo nepoznal lásky žal,
ni pravou lásku nepoznal...:-)
To není z mé hlavy, tahle moudrost bývala častým hostem památníčků mnoha koček, co jsem znával, i já jsem některým na jejich přání něco nakreslil a napsal, a většinou to taky byly právě kočky a veršovaná moudra! Takže i ta má kočičí posedlost už je rovněž staršího data...Mňaaau! :-)

vanovaso: děkuji za pěkný a rozumný komentář... jo, autista není asi to pravé ořechové...já vím.

souhlasím s Yanou, autista je sice šťasten, ale ochuzen o to co my vnímáme, a kdybychom nevnímali to bolavé, ani to krásné a dobré bychom pak tak intenzivně neprožili, báseň je krásná, rozumím ti, ale je lepší , dle mne, být tak jak jsme, budˇme za to šťastni, i proto, že takový autista tu taky není jen za sebe a jeho okolí jeho nemoc a vnímání nese zpravidla těžce ... okolí ano, on je šťastný...

Yana: Děkuji...
když autista neví, vo co je ochuzen, pak je mu to jedno...a je šťasten...

sugestivní, silné, svíravé, vnímám bezmoc, změnit to co tě neskutečně tíží...ano autista je opravdu šťastný, on svoje ego nevnímá, nezná sebelítost, víš, ale zase toho spoustu nemůže prožít, myslím, no báseň je jedna z těch co vtáhnou, do nejhlubšího nitra poety

Sucháč: Je to strašně drsný, aj pro mne...dokonce mi tato báseň ani nepomohla z vypsání...možná už jdu za hranice toho, co jsem schopna nějak zpracovat...

děkuji.

moc se mi líbí , skvělá ..)

nooo, tak to je asi nejdrsnější výpověď tvoje a zároveň nejpůsobivější...

přátelé, děkuji všem :)

Líbí... Dost tomu rozumím...

Ten závěr se mi moc líbí, Taron.

Zahalit se tak do závoje autisty
jen já a můj svět!
Mít tak nerušenou lásku v duši
a zahradu samý květ...

strašně krásný závěr :), líbí se mi - a ty světu rozumíš velmi dobře...

téhle dost rozumím, líbí..