25.04.2010
8
Krokú pár od brány k městu
Stačí jen ruku natáhnout
Doteky říkám cokoli nás napadne
Jen vteřina nás dělí od sebe

Viděl jsem Tě v Tvých očích
Kráčelas přání vstříc
Je dnes a miluju včerejší ticho
Jsem tady sám, ale seděla jsi tu

Krokú pár a jsem v tichu
Jen trochu barev které má paleta
Jsi zde ač odcházíš za úsvitu
Vím, už nejde zapomenout...


................................................ na první vteřinu!
 26.04.2010 22:46
a jdou další a umírají zas a znova a příběh nekončí a oči v duši se srdcem planou v dálce rozmazané, co zháší a rozsvěcí okamžiky našeho bytí..
 26.04.2010 22:42
hmmm...a někdy na ně čekáme...marně...na pár písmenek seřazených tak že zahřejou....nepřicházej...
 26.04.2010 22:40
děkuji za slova.. mnohdy jsou jediná..
 26.04.2010 22:38
...a lidma v něm...lidma, který potkáváme...a i když třeba jen na chvilku...dokážou zasáhnout na hodně dlouho....
 26.04.2010 18:12
... to je životem..
 26.04.2010 07:42
Hezký...ale proč je mi z toho smutno?
 25.04.2010 22:59
mám slovenskou klávesnici a ta prostě ten kroužek fakt nemá... hmmm...:-))
 25.04.2010 22:50
Celkem se mi to líbí...ale Krokú?!!! to mě hned trklo do očí..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.