|
...dlouho slibovaná
|
Napsala jsem divadelní hru
o pěti a půl řádcích
a milionu postav.
Z mojí duše tím odlepil se stín
a jeho střípky dopadly
do řad obecenstva.
na konci hry-ohlas žádný,
hledí na mě prázdné oči
skrz zdobené masky.
Na jevišti zas střídají se herci,
jeden jako druhý,
pak ptám se: k čemu scénář?
Když na prknech jeviště
míjejí se masky,
nikdo není takový,
jaký se jeví.
Svět je velké jeviště,
kde všichni mají masky,
jen já jaksi vyčnívám,
nicotná a maličká.
o pěti a půl řádcích
a milionu postav.
Z mojí duše tím odlepil se stín
a jeho střípky dopadly
do řad obecenstva.
na konci hry-ohlas žádný,
hledí na mě prázdné oči
skrz zdobené masky.
Na jevišti zas střídají se herci,
jeden jako druhý,
pak ptám se: k čemu scénář?
Když na prknech jeviště
míjejí se masky,
nikdo není takový,
jaký se jeví.
Svět je velké jeviště,
kde všichni mají masky,
jen já jaksi vyčnívám,
nicotná a maličká.
Ze sbírky: Hloubková deprese
20.06.2013 20:12
Není to špatné, hezky si hraješ se slovy, jen to mohlo být barevnější...a verš Svět je velké jeviště je trochu profláklý...ale jinak sympatický pokus :-)
19.06.2013 22:33
KlarKoss: Jj, neberu ti to :) Taky jsem se tho bala, nemusela t, ale nakonec sem tomu prisla casem na chut... tahle je prvni, ke ktere jsem se prinutila ve vlnem rymu- a je to i videt :)
19.06.2013 21:52
BorůvkaB: Jo však jo, neberu ti to. Já osobně to moc nemusím, ale když už, tak by to chtělo možná trošinku došperkovat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.