Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.

Jana zůstala uvězněná v říši snů a Tom v zoufalé snaze ji zachránit sáhne po LSD...co to s ním udělá, najde vůbec Janu, a když ano, tak zachrání jí?

Někdo byl v jeho mysli, a i když nic neříkal, samotná jeho přítomnost stačila, aby chlapce úplně rozhodil.

Začátek všeho je porazit sám sebe

Dají se sny ovládat za pomoci vůle???

Tom odešel a ne zrovna šťastným způsobem.Jana se trápí, protože cítí svou vinu.Snažila se tak moc porazit osud a nakonec mu možná jen pomohla.

Žijeme ve dvou světech - ve světě bdění s jeho vědními zákonitostmi, logikou a sociálním chováním, a v prchavém světě snění, ukrývajícím se za závojem spánku. Ve snovém světě jsou běžné fantastické události, představy a proměny. Často je provází hlubší emocionální prožitky.

pořád se musíme rozhodovat, na volbě závisí budoucnost...

Jana přežila, ale proč se teď chová tak divně? Zůstal v tom sám, ne tak úplně, je tu přece ještě snílek Seluna. A to zvláštní origami...

tetrokrát prolínaní naší normální reality a té snové...světy se mísí

Najde Tom konečně způsob, jak se do snů dostat i beze spánku, a zachrání je tak konečně? Skříně v pohádkách většinou vedou do jiných světů... trochu delší kapitola :)

Tom žije...i když :/ no a snad si to jednou někdo přečte :D

Honzova část pokračuje...

Utíká městem pryč. Daleko od nich. Vždyť mu právě řekli, že zemře… A mezi všemi těmi myšlenkami začne vnímat svůj přívěšek na krku. Stříbrný drak sebou hází, jako kdyby chtěl zpřetrhat okovy a uletět. Na to se jich zapomněl zeptat, co ten drak vlastně znamená

"Dostali Toma," řekla jen…

Místo, aby padal k zemi, vyrazí z jeho zad křídla a on míří kupředu. Celé jeho tělo je v podivné křeči, která ho natahuje a kroutí. Zdá se, že ho to bolí, ale přesto neochvějně zůstává ve vzduchu. Místo rukou pařáty, dlouhý krk a na něm dračí hlava.

Daroval jsem za to svůj život a teď už nemám, co nabídnout. Jinak bych s tím utíkal za nějakým snílkem, stejně jako gambler s vejplatou do herny.

"Už vím, že hvězdy plní přání a tu noc nebe plakalo jenom pro mě. Kdybych jenom věděl, co všechno mé přání způsobí :/"

svět je malej a každej se nakonec zná s každym...tenhle příběh je propletenej až moc a některé nitky se začínají ukazovat na povrchu.

Stačilo si přát jednu jedinou věc a všechno mohlo být vyřešené bez problémů. Proč to jen muselo být to, co chtěl ze všeho nejmíň?