Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

Budeš mojí nevolnicí v lásce, a já Tvůj princ z pohádky,

... trochu jiné vyznání ...

jen pro dva

První vyznání ....

Psáno pro ni.

Jsou lásky nesmyslné, bez budoucnosti, mnohdy zakázané...takové já nehledám, protože podle mne všechny jednou zhořknou...

nepíšu, neb nemám čas, však básník ve mne neumřel...

Myslím na Tebe rád? Asi ano. Taky kdo by dobrovolně dělal to, co ho rozebírá po kouscích, co ho bolí a přitom tím nebyl ani sobě prospěšný..?

No co...

Ten, kdo mne už zná, tak chápe.

je "vysněné reálno" reálnem? Není...proto tato blbá báseň...už teď mám na ni zlost. Povšimněme si však ( exkurse, nebo sebepozorování?), že na báseň..ne sama na sebe...což je podezřelé :))))