Úvaha o pubertě, sexu a psaní... jen lehce se dotýkám všech témat z pohledu zralého muže, co však nezapomněl jak krásně voní bezstarostný jinošský čas.

Jedna povídka od Roberta Fulguma mě přivedla k otázce, co bych opravdu chtěla.

je prapodivná.

Každý člověk hraje na struny našeho srdce jinak – a právě z těch tónů vzniká melodie našeho života.

Tohle jsem vloni napsal po smrti Václava Havla do obecní kroniky. Napadlo mne, že bych to mohl zveřejnit i tady.

bla, bla :)))

Puvodně jsem chtěl komentovat dílko taron,ale napadlo mě že vlastně spousta z nás se nechá vláčet proudem řeky času,aniž bychom vlastně věděli co od života čekáme.

...

Neřekl bych, že se to drží úplně osnov určených ke správné úvaze, ale i tak jsem si tak trochu ráno na zastávce zauvažoval nad uplynulými svátky tohoto roku ( 2017 ).

Len moje zamyslenie nad tým, čo už niekoľko mesiacov pozorujem na FB.