Když do snů upadám

Když do snů upadám

Když spánek na víčka se tlačí
cestu do podvědomí mi značí.
Truhla na tisíc zámků zamčená
své víko právě pomalu otvírá.

Co tam v ní najdu, sama sebe se ptám?
Toužím, přeji si a předjímám.
Co mi mé nitro ve snech ukáže,
když vědomí zabývat tím mi zakáže?

Někdy mám pocit, že tam není nic než prázdno
ale přesto …
ticho, světlo a klid, v tomhle je mi rozhodně líp.
Jindy jak bažina tma mne pohltí,
zvrácené choutky a vášně mne znesvětí.

Do jaké hloubky odvážím se ponořit
věřím, že proměněná mohu se vynořit?

I sen je způsob, jak vyrovnat se s realitou
pravdou mnohdy víc než jen krutou,
když bojíš se jít do sebe.

On plnou pravdu Ti ukáže,
když oči předem spánkem zaváže
a nechá prostor vnitřnímu bytí.

Nevěříš?

Tak vlez si tedy do svědomí,
když neslyšíš své podvědomí.

A pak až se probudíš, polož si otázku,
kterou si kladu čas do času i já …

Mohu změnit svůj osud,
nebo mám žít jak dosud?