|
Tentokrát trocha sociopatie a železniční přejezd. (Na zátiší s lavičkou není vhodné roční období.)
|
|
|
|
Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.
|
|
Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat
Svobodně myslet
Svobodně mrdat.
|
|
Stejně nikdy nevím co mám těm babám psát, zvláště když vypadají jako dokonalost sama. Ty musíš být, ale neuvěřitelná kráva, když s takovým ksichtem máš za potřebí opruzovat seznamky. Co?
|
|
Navazuje na: Dneska by to nemělo smysl šéfe
|
|
o tom čeho se bojí a kdo nás před tím ochrání
|
|
příběh ze života osamocené ženy
|
|
Napsáno pro Fuck cancer. Osobní příběh. Velmi osobní.
|
|
Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti.
Death
|
|
Když se chcete v klidu něco naučit - nechoďte na kolejích do kuchyňky.
|
|
Nehledejte mě v tom. Stejně bych řekla, že jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná a jedná se jen o výplod vaší fantazie. Ale přeci jen... Možná malé rozloučení, možná vysvětlení... Kdo ví.
|
|
|
|
Nemůžu do práce odejít, aníž bych si ho nevyhonil, to bych pak koukal na každou babu se zájmem a chtíčem a zas bych chtěl opíchat všechny hubený devetenáctky pod sluncem. První kolo je super, ani ne za dvě minuty otírám ruku do ponožky pohozený vedle postele.
|
|
Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.
|
|
Život je nudná rutina a asi ani umírání nebude žádná sranda.
|
|
Možná se vám to někdy stalo :-D
|
|
Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem,
kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy
|
|
|
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
M.V.Jung. [18], Kelis [14], FooDini [11], Mlčeti Zlato [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


