Odevzdanej plášť

Jo, to bylo tenkrát a déšť se smál.
To bylo dávno a prý měl i ďábel strach.
I já ho měl, to neříkám, to bych lhal.
Jenže prcek byl jsem na prvních vlnách.

Můj táta tvrdil, ty jsi, kluku, jinej
a mámě dělal jsem neustále trápení.
Jenže já navzdory ke všemu zůstal klidnej.
A věděl jsem, že se to nezmění.

A tak tu stojím jak odevzdanej plášť.
Ale nekončím, jen ochutnávám dál.
Nezávidím, jen přeju a nemám zášť.
Jen tu stojím, jak dřív jsem stával.

Jo, umět žít a smát se obzvlášť,
i když tu stojím jak odevzdanej plášť.

Jedno si vyčítám, že chybuju moc,
a že jsou cíle někdy jak Mount Everest.
Za to mám rád nade vše, když je noc,
počítat hvězdy, já umím v nich číst.

Jen vhod nepřijde zima a kopce vyšší,
než za humny vrcholek s lípou od nás,
ale mám rád víc věcí, jen se nechci lišit.
A co mám fakt rad, to je strávený s vámi čas.

Jo, umět žít a smát se obzvlášť,
i když tu stojím jak odevzdanej plášť.