|
muselo to ven
 16.12.2007 36 3773(226) 0 |
Svíčka pátou sirkou vzplála.
Víš, asi špatnej kalíšek.
A tvůj hrob jak jeden z mála,
měl atmosféru dušiček.
Ty svíčky ráno zapálené,
ty povětšinou vítr zhas.
a týden asi potrvá,
než zapálí je někdo zas.
Jo, zajdu zase,
víš, že chodím mimo jiných lidí.
Dorostl jsem už tvému svetru,
jsem chlap, co se ze slz stydí.
Asi zajdu na vánoce,
ten nejlepší dárek dát.
Nikdy jsi se mně nepřiznal,
jak mne s dětmi vidíš rád.
Víš, i holky si tě pamatují,
i to jak byls prima.
... byl prosinec 13.
v ten den mně začala zima.
Víš, asi špatnej kalíšek.
A tvůj hrob jak jeden z mála,
měl atmosféru dušiček.
Ty svíčky ráno zapálené,
ty povětšinou vítr zhas.
a týden asi potrvá,
než zapálí je někdo zas.
Jo, zajdu zase,
víš, že chodím mimo jiných lidí.
Dorostl jsem už tvému svetru,
jsem chlap, co se ze slz stydí.
Asi zajdu na vánoce,
ten nejlepší dárek dát.
Nikdy jsi se mně nepřiznal,
jak mne s dětmi vidíš rád.
Víš, i holky si tě pamatují,
i to jak byls prima.
... byl prosinec 13.
v ten den mně začala zima.
10.12.2018 - 21:40Ó Gabkine, až nyní jsem plně pochopila, co jsi mi kdysi psal.. a ani nevíš, co pro mě onehdá tvoje slova znamenala a jak moc mi pomohla.. ještě jednou ze srdce děkuju.. a doufám, že čas je opravdu ten nejlepší ranhojič.. přeji jen to dobré. A díky..
22.04.2015 - 23:47Plná emocí.. smutně bolavá.. a přesto, nebo právě proto, velmi krásná. Jsem rád, že jsem na tuto báseň narazil. Byla to náhoda a ty někdy člověka obohacují...
02.11.2010 - 21:56dnes obklopen tmou já zapálil svíci
abych daroval světlo jež potěšit má spící
když jsem pak sirku zhasínal
a krátce se na ni zadíval
netrvalo mnoho chvil
a já si tvou báseň vybavil
děkuji.. za to že jsi ji napsal
abych daroval světlo jež potěšit má spící
když jsem pak sirku zhasínal
a krátce se na ni zadíval
netrvalo mnoho chvil
a já si tvou báseň vybavil
děkuji.. za to že jsi ji napsal
17.06.2010 - 01:13... tak smutné ...tak klidné zároveň ...tak dlouho to je ...a přesto mám z Tvých slov pocit, jako by to bylo včera ... při každé cestě TAM v ruce se sirkami a svíčkou, která svítila nejdříve na cestu, a teď i na to, aby Duše nebyla sama a ztracená ...
07.06.2009 - 16:34Přečetla jsem to třikrát za sebou a říkala si, že na tohle nejsou slova, ale nedá mi to... bolavá nádhera... obvzlášť v době, kdy tohle s někým prožívám...
21.03.2009 - 22:41Včera jsem byla na pohřbu hodně dobrého kamaráda, takže mě to úplně odrovnalo. Totálně. Pěkně blbá náhoda, že jsem Tvou báseň objevila zrovna teď..:'-(
21.10.2008 - 00:07uživatel smazán
svým "smutným" způsobem se mi to moc líbí:)
01.01.2008 - 08:52Hezky pravdivě vypsané, přesto ne ufňukané, ale dospěle upřímné a takové... ryzí... až téměř ze zlata.
17.12.2007 - 16:30nevim.... nejak mi nesedi rymovani... nehodi se k te melancholii... u posledniho verse ale opravdu zamrazi...
16.12.2007 - 23:05ztráty nás posunou jako figurku na šachovnici do pole, o které jsme třeba ani nestáli....střídá se černá s bílou...na vše jsme - jen se svou vlastní silou...
16.12.2007 - 21:53Velice povědomá bolest, která bohužel (nebo bohudík...?) nikdy nepřebolí...
16.12.2007 - 21:06Ještě stále to hodně bolí
je to cítit z Tvé básně
dlouho trvá než to přebolí
ten čas neurčí nikdo přesně
....jedna z věcí, která v životě nejde....
je to cítit z Tvé básně
dlouho trvá než to přebolí
ten čas neurčí nikdo přesně
....jedna z věcí, která v životě nejde....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pátá sirka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Horizont
Předchozí dílo autora : Očima ženy
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
david66 [15], Erik1131 [13], fjorda [11], Shee [11], Katherine [10], Bemba [7], Strach [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
