a Jemu... jsem taky ještě nepoděkoval...

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

Taková starší romantická blbinka, však hrajeme ji na koncertech dodnes...:-)

Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…

jeden bez druhého nemůžeme být a přesto nás dohromady nikdo nebude chtít ....

Zase jedna starší ale hodící se... Dnes v noci jsem si ho užil dost...o vlastní dítě

kalich

Vubec netušim , kde jsem se nechala inspirovat....

Dnes žádný tečky, taky bez závorek i závěrečný myšlenky. To jen můj čaj ještě potřebuje plátek citrónu, pro světlo i pár vitamínů

Já vím, další tuctová básnička..ale lepší už to se mnou nebude :-))