Vyhrabal jsem starší sešit, kde jsou básničky, které jsem psal tak před deseti lety..No,ty verše jsou dost klišé,ale pro zajímavost to sem dám-a není to humorné..ono moc srandy taky není vždycky sranda..se mi zdá:-)

...myslím, že je nezbytné

..občas se propadá vítr do oken.. a oči do duše.

..koloběh bolesti i slov které bolí, narážky, výčitky i zlost a marné hádky...a potom...přejdeme tuto bolest?

Můj úkol do školy. Žádné mistrovské dílo, jen pro pobavení. :)

Má první básnička, buďte shovívaví :D Je inspirována "neštěstím" mých známých.

(nemá adresáta)

První dny s druhým synem

jednoduchá...

Starší kravinka... vím, že to není nic moc, je to přímo strašný... ale říkám si, že tu nic není... Btw zmíněný Hide byl japonskej muzikant a fakt se oběsil na ručníku...

V dobách nedávných, kdy na venkově v každém druhé usedlosti bylo v chlívku jedno nebo několik prasat, měli někteří chovatelé v okolí morbidní zvyk pojmenovat prase po neoblíbeném vedoucím v zaměstnání. V nedaleké obci žije člověk, který chová tato hospodářská zvířata dodnes. Údajně je po mnoho let pojmenovává jediným jménem. Klaus.

nevěděl jsem, co všechno jsem získal a přitom stačilo o pár řádků posunout kurzor…

Lehce depresivní detektivka proložená koledami