|
jednoduchá...
|
Vsákli se do země
ale ještě včera tady stáli
v bílé kamizole
srdce z ledu
těla co žádnou markytánku nezahřály
v jednom pluku
pět sněhuláků
pouštěli hrůzu na svět
svými uhlovými úsměvy
držíce metly z hněvu
hlavy bez mozku
avšak nevěděli co je násilí
nejdřívě kapka po jejich tváři
jedna dvě
silný pramen
a teď
jen loužička z nich zbyla
slunce vyhrálo
a co nestihlo
nebeská slza rozmočila
ale ještě včera tady stáli
v bílé kamizole
srdce z ledu
těla co žádnou markytánku nezahřály
v jednom pluku
pět sněhuláků
pouštěli hrůzu na svět
svými uhlovými úsměvy
držíce metly z hněvu
hlavy bez mozku
avšak nevěděli co je násilí
nejdřívě kapka po jejich tváři
jedna dvě
silný pramen
a teď
jen loužička z nich zbyla
slunce vyhrálo
a co nestihlo
nebeská slza rozmočila
SSS
líbí se. Jak nápad, tak obsah.. :)
inkoust
To mně pobavilo i dojalo :-) Zajímavá je ta pesonifikace i to tvé zastání nezastání. A zpracovované je to také pěkně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak pláčou sněhuláci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Po mejdanu...
Předchozí dílo autora : "Nevadí" v zimním dni

