Lehce depresivní detektivka proložená koledami
přidáno 25.02.2013
hodnoceno 2
čteno 491(12)
posláno 0
Na Hlubočici padnul sníh. Byla tma a silný vítr hnal sníh z polí.

Ó lokomotivo jenž osvobozuješ. Již slyším kovovou píseň kolejí.
Ó lokomotivo mocná, tvá světla jak oči šelmy září tmou.
Ó lokomotivo silná, již slyším známý takt pražců a vrnění dieselova motoru.
Ó lokomotivo krásná, již vidím tě prorážet sněhovou závěj.
Ó lokomotivo čistá, tvá píšťala zní jak andělské troubení.
Ó lokomotivo zrádná, tvé brzdy mne již nemohou zastavit.
Ó lokomotivo milosrdná, ani to moc nebolelo...

A pak již jen desítky párů kol a Cháron v železniční uniformě.

Strojvedoucí zavřel regulátor, vysílačkou vyděšeně uvedl v chod mašinerii starající se o zprovoznění tratě, a pak se předpisově zhroutil.

Tichá noc, svatá noc.

Na druhém konci města to vypadalo předpisově idilicky. Světelné řetězy, vánoční stromečky,vůně skořice a cukroví a poctivý slaměný betlém. A vzduchem se nesla Tichá noc. U stánku balící služby stáli dva muži. Byli to detektivové z kriminálky. I oni hledali v předvánočním schonu trochu klidu a míru. Právě jim skončila služba.

,,Nemám rád Vánoce'' vzdychl Bludowský. ,,Proč to?" podivil se Waldfrucht. ,,Osamělí jsou ještě osamělejší, chudí chudší, podvodníci vykutálenější a reklamy stále dotěrnější..." řekl Bludowský a podíval se na Santu Klause v protější výloze a smutně dodal: ,,Z Vánoc se staly svátky konzumu..." - ,,Třeba si to jen moc bereš" - ,,Neberu, podívej se na statistiku sebevražd..." odpověděl Bludowský pochmurně.

Dej Bůh štěstí tomu domu, my zpíváme víme komu...

Přes pult se naklonil brigádník a podával Waldfruchtovi těžký nazdobený balíček.. ,,Myslíš si, že se jí to bude líbit?" - ,,Určitě" Vyšli ven. Waldfrucht hrdě nesl dárek.

Před obchoďákem nějaká žena lovila zmrzlými prsty drobné z peněženky aby je mohla naházet do automatu na jízdenky. Přitočil se k ní nějaký muž, snad potřeboval rozměnit. Peněženka spadla do sněhu a už s ní utíkal pryč. ,,Zloděj! Chyťte ho!" Detektivové neváhali ani minutu a rozběhli se po zledovatělém chodníku.

Waldfruch zavrávoral, podjela mu noha, dárek vypadl z rukou a posléze ho vlastním ramenem rozdrtil. Ležel tam na sněhu, sbíral střepy a barevný papír a nestačil se divit: ,,No to snad..."

,,Nestalo se ti nic?" bál se o svého kolegu Bludowský. Pád vypadal hrozivě. ,,Mně ne, ale ten dárek. Ještě když jsem ho kupoval, byla to salátová mísa a teď..." řekl Waldfrucht a ukázal střep. ,,Stará lahev od piva."

O pár minut později zažila Dárková balicí služba nepříjemné překvapení v podobě dvou naštvaných policistů.

V kanceláři bezpečnostní služby si pak vykutálený podvodník vzpomínal na to, jak do krásných balíčků dával bezcenné cetky a ještě si za to nechával platit. Dárky se pak chystal prodat na tržnici. Bludowský vstal znechuceně od stolu. ,,Proto nemám rád Vánoce."

Rolničky, rolničky, kdopak Vám dal hlas?

Bludowský seděl v tramvaji. Tramvaj se řítila z kopce do Podhradí.

Přestože tam byla také vánoční výzdoba, čtvrť opravdu vypadala jako doupě zločinu, za které byla pokládána. Bludowský přemýšlel proč.

Čím to je, že zrovna tady už přes sto let zločin jen kvete? Je to těmi hospodami, továrnami, či domy? Je to ve vzduchu, vodě, půdě či snad v omítce, nebo je to prostě v povaze lidí? Nebo se stejně krade, loupí a vraždí i v jiných čtvrtích? Statistiku sebou v tramvaji neměl.

Díval se z okna, zatímco tramvaj míjela hospody, herny, zastavárny a pojištění cizinců. Teda pokud to poslední v té azbuce přečetl správně.

Bludowský vystoupil. Odemkl dveře zchátralého činžáku a vystoupal po schodech. Odemkl byt, zul si boty a vstoupil. Nikdo ho nevítal. Jen stará lednička tiše vrčela.

Nésém vám nóviny, póslouchéjte...

Nazítří seděl Bludowský na policejní stanici a prohlížel si oběžník s fotkou mrtvé. Nebylo to zrovna to, co by chtěl na Štědrý den dělat. Ale co naplat, někdo to dělat musí.

,,Co je zač?" zeptal se. ,,Zatím nevíme. Včera večer skočila pod vlak kousek za Městem. Řeší to kolegové z venkova" vysvětlil strážník. ,,A on?" Bludowský otočil hlavu na zadrženého. ,,Načerno prodával rachejtle na vánočních trzích, a když jsme ho tu vyslýchali, uprostřed řeči vstal, díval se na nástěnku, a ptal se kdo je ta žena. Je to první svědek, který ji poznal."

Svědek nebyl zrovna nadšený z toho, že s nim chce na Štědrý den mluvit kriminálka. ,,O vás mi nejde" uklidnil ho Bludowský ,,jde mi o tu ženu. Vy ji znáte?" - ,,Ne." opáčil svědek ,,jenom prodávala ve vedlejším stánku vánoční stromečky. Trochu mě zaujala, chtěl jsem ji pozvat na kafe, ale neodvážil jsem se." Bludowský se zamračil. Neměl rád sebevraždy. ,,Znal jste ji jménem?" - svědek odpověděl zavrtěním hlavou a detektiv vzdychl. Svědek vykulil oči: ,,Teda doufám, že si nemyslíte, že jsem jí něco udělal?" Bludowský si to nemyslel. Nemyslel si vůbec nic.

Výslech se ukázal jako zbytečný, svědek nic jiného nevěděl.

My tři králové, jdeme k vám, štěstí zdraví, vinšujem vám....

Magistrátní úřednice nebyla ráda, že ji na Štědrý den od pečení posledního cukroví vytáhnla kriminálka. Naštvaně hledala v počítači účtenky za nájem stánku na vánočních trzích. ,,Tady to je" mračila se na Bludowského ,,Žaneta Kmínová, Stoupavá ulice 32, Klikohrad. Nájem za stánek číslo 5. Předmět prodeje: vánoční stromečky." Bludowský si adresu a jméno pečlivě zapsal a slušně poděkoval úřednici za ochotu. Nebyla z toho nadšená. Bludowský věděl, že ani kolegové z Klikohradu nebudou nadšeni.

A měl pravdu. Kolegové v Klikohradu nadšeni nebyli. Nakonec se zjistilo, že dopis na rozloučenou ležel v poštovní schránce u Klikohradského nádraží. Tamní pošta měla o svátcích zavřeno, tak ji nikdo nevybral. V dopise si tato žena, jak se zjistilo později vdova po vojákovi, stěžovala své nejlepší přítelkyni na samotu a deprese. Na světě nebyl nikdo, kdo by ji podržel. Jedniný, kdo by to byl mohl zvrátit, byl ten černý prodejce rachejtlí, ale neměl odvahu.

Bludowský tohle všechno zatím nevěděl, ale stejně mu z toho bylo špatně.

Narodil se Kristus Pán...

Odpoledne měl Bludowský sraz na nádraží. Jeho bratr mu předával dárky: ,,To je od mámy, to je ode mě a Irenky. Je škoda, že si nás nemohl přijet navšívit." - ,,No jo, mám službu" povzdechl si Bludowský a pokračoval: ,,Pozdravuj mámu a Irenu. Předej dárky a nekoukej se ve vlaku na ten svůj!" - ,,Neboj, nejsme už přece malí." Oba se tomu zasmáli, jako se smáli svým vtipům, když byli malí. Pak nádražní rozhlas vyhlásil vlak a oba bratři se rozloučili. Bludowský potom zamíril do kanceláře, kde měl ještě nějaké papírování související s koncem roku.

Štědrej večer nastal. Štědrej večer nastal, koledy přichystal...

Štědrej večer nastal a Bludowský seděl doma. Společnost mu dělala vrnící lednička, lahev vína a napolo ztlumená televize. Koukal se z okna dalekohledem, Na plakátovací ploše na zdi vozovny vylepil kdosi plakát s nápisem Merry crysis and happy new fear.

To docela sedí. Jenom za dva poslední dny se setkal s jednou krádeží, jedním podvodem a sebevraždou.

Jestli tohle není krize, tak co teda?

Biskup v televizi popřál lidu Veselé Vánoce a začala pohádka. Bludowský vstal, nalil si víno, a neměl si s kým připít. Na chvilku se zarazil ale pak rozbalil dárky. Pletené ponožky, ty budou asi od mámy, a loď v láhvi, ta je od bratra. Žádné překvapení. Jako každý rok.

Bludowský vypnul televizi. Na pohádky neměl náladu.

Všichni ti zloději, podvodníci, vrazi, mafiáni a korupčníci sedí v kruhu rodinném, akorát on je sám doma. To má za svou celoroční pilnou službu - ani si o Vánocích nemůže vybrat dovolenou, aby navštívil příbuzné. Byl sám.

Pomalu přemýšlel, jestli takhle večer jezdí po trati nějaký milosrdný vlak, ale zazvonil zvonek. ,,Kdo to sakra takhle pozdě otravuje?"

Ve dveřích stál Waldfrucht s přítelkyní: ,,Promiň, dárky jsme nestačili koupit." - ,,Ale mysleli jsme, že ti naše návštěva udělá radost" přitakala Waldfruchtova přítelkyně Bety. ,,Pojďte dál"

Seděli, pili víno, povídali si. Svět přestal být černý. Pak zazvonil telefon. Nadšený hlas ve stroji děkoval: ,,Díky, brácho, to je ten nejlepší dárek cos mi kdy dal!" Bludowský se usmál, jeho bratr dodržel slib a nechal si dárek na doma.

Pak si dále povídali. O Vánocích, rodině, o tom, co kdo dostal. Bety se rozplývala nad krásnou ručně broušenou salátovou mísou.

,,A víš že jsem docela rád, že v té dárkové balící službě byl ten podvodník" podotkl Waldfrucht ,,jinak by teď ta mísa byla na padrť!"

,,Všechno zlé je k něčemu dobré" dodala Bety. Bludowský se usmál a smířil se světem. Nechal všechny zloděje a podvodníky, lichváře a politiky ať si v klidu užijí Vánoc. Však on jim to příští rok spočítá!!!


přidáno 04.11.2014 - 11:43
Máta: není zač. Já mám takovouhle náladu kolem Vánoc vždycky.
přidáno 04.11.2014 - 10:16
Nebylo to špatné, neřekla bych, že je to až tak depresivní, spíš lehce nahořklé. Díky

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bludowský slaví Vánoce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kaštanový mor
Předchozí dílo autora : Recyklace slov

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku