Sama sobě stínem ve hře prapodivné,
plním sudy z dubu vínem a snažím
neopít se nadějí, která sem už nepatří.
Šetřím si úsměvy na jaro a pro lidi,
pocity reality pak doma rovnám žehličkou,
tak moc jsou ze svých rolí pomuchlané.
Ustrnout ve stavu, kdy štěstí zdá se na dosah,
jen nepatrně vzdáleno od špiček prstů.
Dřív nebo později přijde křeč do ruky a třas.
Sama sobě sokem na plavbě nespokojenosti,
chci přeskočit své ego a nic už si nevyčítat.
Protáhnout se zrcadlem až na samé dno své duše.
plním sudy z dubu vínem a snažím
neopít se nadějí, která sem už nepatří.
Šetřím si úsměvy na jaro a pro lidi,
pocity reality pak doma rovnám žehličkou,
tak moc jsou ze svých rolí pomuchlané.
Ustrnout ve stavu, kdy štěstí zdá se na dosah,
jen nepatrně vzdáleno od špiček prstů.
Dřív nebo později přijde křeč do ruky a třas.
Sama sobě sokem na plavbě nespokojenosti,
chci přeskočit své ego a nic už si nevyčítat.
Protáhnout se zrcadlem až na samé dno své duše.
26.02.2013 16:02
inkoust
Ne mělké, ne prosté, ne nesrozumitelné. Líbí
26.02.2013 15:23
Viviana Mori
Už název mne zaujal a to co se pod ním skrývá též. :-) Moc pěkné a pravdivé.
26.02.2013 12:19
souhlasím. Moc pěkné. Možná by zasloužilo bohatší název, aby přitáhla oči na první pohled, stejně jako duši po první četbě. Velmi povedené. Hezké přirovnání volíš :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.