Ve strachu je zamítnutí skutečnosti. Nemožno připustit, že se takový věci dějou, protože by se pak mohlo stát, že jejich zhmotnění je arbitrární a mimo kontrolu, že.

Někdy není selhání chvíli nevstat.

Mě někdy tak rozčiluje, jak moc se umíš trefit.

Mám už nějakou dobu talent kliknout na náhodnou báseň a trefit se do něčeho, co se trefí do něčeho mně. Těžko se někdy hledat, když není v povrchu o co se zachytit.
(gajda: Nezvykle minerální mě rozesmálo :)

Tak proč ji mazat? Na pochopení v závěru až tak nezáleží. Osobně nemám kontext, ale cítím z toho něco silnýho, a to mi stačí.

Už pár let sedím ve vlastním tichu. Není ho lze prolomit.

:)

Jo! Tahle sedla, děkuju.

Tohle je milý! Asi se ti tu chvilku pozdržím.

Jsem v poetický zácpě už dva roky a „tady určitě napíšu skvělou báseň“ mi bolestivě rozezvonilo nostalgii.

Asi bych se tomuhle volnýmu proudu myšlenek nesnažila dávat mašli na závěr, nemusí ji mít. Trochu mi to shodilo celkovou hodnotu a narušilo tón.
Ale mohl by to být začátek něčeho.

Je to milý! A trochu mě to překvapilo, což už se mi tu bohužel děje minimálně, takže děkuju.

odmocnina myšlenky, to si musím někam uložit
ke slovům samotným – absurdita existence záchranných tlačítek s pokutovaným použitím; kdo rozhodne o tom, že došlo ke zneužití? často ne člověk, který v bolesti zmáčkl tlačítko a uvěřil jeho klamavé reklamě

Nechápu, kde se vzal komentář o lásce tady popravdě... Má to závažnost, tíhu. Dobrou kadenci.

harampádí (19. st.)
Původ nejistý. Uvádíme následujcí teorie.

Uvažujeme o vzniku ze spojení horempádem. Expresivní slova jsou více náchylná ke změnám v hláskosloví, srov. varianty slova harampádí: harampátí, harapátí, hamparátí s variantami výrazu horempádem: harumpátem, horempátem, horumpácem. Dále srov. „všechno zde leží horempátem (na různo)“.

Častá je také úvaha, že toto složené expresivum vychází v první části z citoslovce hara/hala, které je i v halabala, haraburdí. Druhá část je ovšem nejasná.

Nějak se to zdálo patřičný, aby to tu bylo.

Nějakou dobu se teď peru s tím, že čtu jen knihy do práce (prokletí knižní redaktorky) a pořádně nevím, do čeho se ponořit po návratu domů. Dneska mě osvítilo, že možná potřebuju poezii, a hle, kus mé vlastní minulosti na mě čekal na psancích) Děkuju za návrat, byť možná dočasný. Jako obvykle se dokonale trefil.

Ale někoho v Praze okřikl, že kouká do telefonu :)

zbytky té lásky zachytit v letu mě střelilo do žeber.

Dno za dnem, den za dnem, jednou se roztříštit na kusy a složit zpátky.

Z tvých posledních básní mám velmi silný pocit, že si procházíme dost podobným procesem ve stejné době. A pokud to cítím správně, jen chci říct, že to zvládneš. Přežiješ. This too shall pass.