 01.09.2024 9 70(12) 0 |
Přežívala jsem
aniž bych žila
je to tak dávno a přesto teprve včera
v mém dutém jádru úlomky mušlí
mořem času nestoudně ohlazené
melodicky chrastí
v rytmu srdce co tluče
nezvykle klidně
z průvanu
si zas dělám vlahý vánek
hladina se neslyšně zacelila
nezlomné jádro
a přesto měkká je ta síla
v poznání lidské temnoty
víc než by kdo čekal
drahokam nalézám
bolest až k lesku
nitro vybrousila
aniž bych žila
je to tak dávno a přesto teprve včera
v mém dutém jádru úlomky mušlí
mořem času nestoudně ohlazené
melodicky chrastí
v rytmu srdce co tluče
nezvykle klidně
z průvanu
si zas dělám vlahý vánek
hladina se neslyšně zacelila
nezlomné jádro
a přesto měkká je ta síla
v poznání lidské temnoty
víc než by kdo čekal
drahokam nalézám
bolest až k lesku
nitro vybrousila
11.09.2024 - 21:04Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Do ticha neslyšně vybroušeno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : O naději
