 01.09.2024 12 457(16) 0 |
Přežívala jsem
aniž bych žila
je to tak dávno a přesto teprve včera
v mém dutém jádru úlomky mušlí
mořem času nestoudně ohlazené
melodicky chrastí
v rytmu srdce co tluče
nezvykle klidně
z průvanu
si zas dělám vlahý vánek
hladina se neslyšně zacelila
nezlomné jádro
a přesto měkká je ta síla
v poznání lidské temnoty
víc než by kdo čekal
drahokam nalézám
bolest až k lesku
nitro vybrousila
aniž bych žila
je to tak dávno a přesto teprve včera
v mém dutém jádru úlomky mušlí
mořem času nestoudně ohlazené
melodicky chrastí
v rytmu srdce co tluče
nezvykle klidně
z průvanu
si zas dělám vlahý vánek
hladina se neslyšně zacelila
nezlomné jádro
a přesto měkká je ta síla
v poznání lidské temnoty
víc než by kdo čekal
drahokam nalézám
bolest až k lesku
nitro vybrousila
11.09.2025 - 17:16Mám už nějakou dobu talent kliknout na náhodnou báseň a trefit se do něčeho, co se trefí do něčeho mně. Těžko se někdy hledat, když není v povrchu o co se zachytit.
(gajda: Nezvykle minerální mě rozesmálo :)
(gajda: Nezvykle minerální mě rozesmálo :)
02.09.2024 - 10:57gajda
Pěkné. Nezvykle minerální.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Do ticha neslyšně vybroušeno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Do šediva
Předchozí dílo autora : O naději
