Schoulená

Každý má v sobě tenhle mrak a někdy fakt cítí jeho velký tlak
Vzdouvá se a roste dosti, až naplní i naše kosti
Však nejlépe ho zaženeš, když se mu do očí vysměješ
Měj úsměv. Miras

človiček: Vím, že to asi myslíš dobře, ale ne, s pýchou to fakt nemá nic společného... a ne, "ženich" není řešení (ani jiných problémů ostatně). Docela mě štve tenhle předpoklad společnosti, který je nám furt předsouvaný a vytváří dost tlak - a moc to nepomáhá, když si člověk z jakéhokoliv důvodu zvolí samotu. Většinou když si ji zvolí, má k tomu důvod, i když ho ostatní nemusí vidět nebo mu nemusí rozumět. Nepomáhá to ani tehdy, když si člověk samotu nezvolí, ale prostě se mu nedaří najít vhodný protějšek.

koiška: Trochublázen: Psavec: Díky za čtení a milá slova.

moonell: Průtrže nevadí, naopak. Tenhle mrak je ale nebezpečný a vždycky když si myslím, že už jsem se ho zbavila, zjistím, že tam pořád je. A když si myslím, že jsem ho přijala jako součást své identity, znovu mě něčím překvapí - tedy tím, že v ten moment, kdy převládne, to co normálně vím, najednou nedokážu vidět.

Snad nebude tak zle, a možná, že průtrž mračen se konat nebude..

Někdy není třeba bránit se průtrži. Sama sobě budeš po namrzlým dešti důvodem roztát.

Čím jsi starší, tím jsi křehčí
nabylo to kdysi lehčí.?
Cos chtěla, to jsi měla.
Snad jen ptákům křídla záviděla.
Odlož svoji zraněnou pýchu
a podívej se po ženichu.

Snad se to nakonec přece jen otočí lepším směrem

Tak to je průšvih.