z archivu 2015
přidáno 18.09.2025
hodnoceno 4
čteno 91(13)
posláno 0
Ano, jsem zmaten
Uvěřil jsem -
prchavá ta chvíle
ten lehký okamžik
kdy dotkli jsme se rty
a drželi v nich lásku
že je prvním šťastným krokem
k Tvému srdci

Nalezl jsem ovšem
stejný otisk rtu
na cizích ústech
Ještě hřály Tebou jeho prsty
ještě nevybledla zcela
v expozici jeho zraku
Tvá dokonalá silueta

a já už poznal
oč mi zhořkla
má zbytečná pouť
přidáno 21.09.2025 - 15:03
Orionka: Souhlasím, zní mi to trochu amišsky.
přidáno 19.09.2025 - 13:10
Trochu moc patetické, občas až starosvětské, ale proč ne.
přidáno 18.09.2025 - 13:45
trochu moc zájmen
přidáno 18.09.2025 - 10:56
Jeho prsty?? Vypadl proud?
To nebude pouť Jen barová scéna
decibely přehlušena.
Teplota rtů bývá stejná...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stejný otisk : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Bydleli jsme v malém bytě...
Předchozí dílo autora : No problem

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming