14.06.2024
15
557 (14)
0
Ze střípků obrazy
pastelem dobarvuji
pro sebe samu
po douškách upíjím
živou vodu sebeklamu

k ránu
nemůžu spát
pak v puklinách tepajícího zdiva
tajně hledám exit
existence

pohled proti vůli vrytý
skrze žaluzie
peřinu
pyžamo
i kůži
střed těla se úží
když mě srazí
na kolena
vždy se seberu a vstanu

jenže není cesty ven
z Erebova chřtánu
 14.09.2025 22:09
moonell: To je pravda. Ale někdy si to člověk prostě nemůže dovolit.
 11.09.2025 17:36
Někdy není selhání chvíli nevstat.
 06.09.2024 14:44
ukrytá v máku: Děkuji ti za podporu a povzbuzení.
 06.09.2024 14:44
kekebreke: To je v pořádku, vše se nemusí líbit všem, za sebe ale raději volím nevyjadřovat se, pokud nemohu podat kritiku alespoň nějak konstruktivně. A samozřejmě je otázka, jestli jsi myšlenku vyčetl správně, ale asi nemá smysl zabíhat do detailů u díla, které ti nesedne.
 06.09.2024 14:42
Mlčeti Zlato: Nepřijde mi to divné, taky to tak někdy mám. Děkuju.
 22.06.2024 11:06
Silné výškrabky.
Je dobře, že zas a znova vstáváš...
 17.06.2024 12:35
Leslie: Na báseň, myšlenku lze vyčíst, ale nesedí mně to podání
 17.06.2024 10:54
Moc se mi líbí, jen nevím proč. Divný?
 16.06.2024 21:36
kekebreke: To je reakce na báseň nebo na její obsah?:)
 16.06.2024 21:36
Dandy: Psavec: Děkuju.
 16.06.2024 21:35
Trochublázen: :D znáš můj styl… klasika, začnu psát volně a nějak mi tam ty rýmy vždy vlezou…
 16.06.2024 21:05
Líbí
 16.06.2024 17:06
Moc dobrá.
 15.06.2024 20:06
vždy rád vidím ty pomrkávající rýmy. bez nich bys to nebyla ty
 15.06.2024 13:14
:-(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.