přidáno 08.08.2018
hodnoceno 4
čteno 1295(17)
posláno 0
Mým cílem
se stalo
popsat všechno
co jsi
v co nejmenším počtu slov

pryč
.
.
.
Jenže jak bych mohla
končit tečkou
když už se tolik let
po špičkách plížím minulostí
snažím se nerušit
spící naději
děláním kdejakých pitomostí
jako je psát ti ve tři ráno
žalostně střízlivá
že už týdny
nemůžu spát

nechci se zeptat jestli mě máš rád
nemám ráda klišé nejsem klišé tak proč
se všechny tyhle vesmírný absurdity dějou

zrovna teď

Jak tenká je hranice
mezi osudem a obsesí?

Kdejaký dyslektik
by ji mohl přehlédnout
přidáno 14.08.2018 - 01:17
Skvělé
přidáno 12.08.2018 - 11:05
Tuhle bych si vytiskla a četla kazdy den. Zamkla si ji naporad nekde v šuplíku a byla jen moje. Protoze je to tak osobní, az si rikam, jestli to komentovat vubec mam... ale tolik z ni citim. Je skvele, ze ses o ni podelila, nenechala v šuplíku, deníku, nebo nevím kde. Stoji za přečtení. Líbí se mi. :)
přidáno 12.08.2018 - 10:03
Leslie: Děkuju. Zrovna touhle jsem si vůbec nebyla jistá a chtěla ji nechat v šuplíku. Deníku. Kamkoliv se dávají věci, které nestojí za zmínku.
přidáno 11.08.2018 - 16:50
Nevím, proč se tu poslední dny/týdny vůbec nekomentuje. Že by horko? Tahle by reakce určitě zasloužila. Je skvělá! A je mi hrozně blízká... tryská z ní život. Ještě se vrátím.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dysfemi(ni)smy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nahodilá
Předchozí dílo autora : Snad žít

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming