Její vina (?)

moonell: Právě… je to svým způsobem pochopitelné, člověk pro kvalitní život potřebuje mozku vnutit iluzi bezpečného a spravedlivého světa.

Ve strachu je zamítnutí skutečnosti. Nemožno připustit, že se takový věci dějou, protože by se pak mohlo stát, že jejich zhmotnění je arbitrární a mimo kontrolu, že.

puero: Děkuju! Těší mě to.

Vydařená věc. A hezký klidný přednes.

Lotka: Orionka: Moc děkuji vám oběma, potěšilo mě to.

Hluboké a důležité téma, které bohužel nikam nemizí, proto je potřeba o něm psát. A moc krásný přednes, má to sílu.

Odvážné... až na dřeň života

Psavec: Děkuju!

Skvělá.

Dandy: Díky za poslechnutí. Já věřím, že skutečně zapomenout nejde ani není žádoucí - aniž by první člověk danou věc zpracoval a integroval. Samozřejmě se ale můžu mýlit.

Yana: To mě mrzí, rozbrečet jsem tě nechtěla - snad to bylo alespoň úlevné. Ano, nabádá nehodnotit a hlavně se ozývá proti victim blamingu - nedávat vinu tomu, komu se “to” stalo, ať už to bylo cokoliv… myslím, že to je takový mechanismus lidské mysli, odůvodnit si, proč se to ono dané/mu dotyčné/mu stalo, že nás to falešně chrání - protože vytváří iluzi bezpečí, že když se budeme chovat “správně”, nám se to stát nemůže. Děkuji ti Yani! Že jsi četla a za tvá slova.

Jen jsem poslouchal.
Ano zlo je kolem čim dal vic.
Ano pokut neprožijem nepochopíme.
Pokut se neprojdem v botách toho dotčeneho.
Život je plný zvratů.
Někdy je lépe zapomenout.
Cose mnělo stát se sta.
Někdo se rozplakal asi jen proto,aby vzešlo něco nové.
V roce 83 jsem napsal:Růže je krása která však bolí.
Jeto jak se životem,ikd?ž si dáváme pozor můžeme se zranit
nebo nás něco ranit.

Tak tohle mě prostě rozbrečelo, ten přednes, ta slova co bodají, kdo neprožil nepochopí, kdo odsoudí neprožil...Nabádá to nikdy nehodnotit! Nikdy totiž nevíme jaký život je toho koho právě probíráme a co je za vším co on právě prožívá. Děkuji ti za to že jsem četla a poslouchala, ten přednes tomu dodal další rozměr. Je to skvělé.

Hanulka: Díky, až na tu poslední větu se shodneme a to jsem moc ráda. Ten závěr to předchozí prohlášení ale trochu popírá. Vím, že jsem v básních hodně osobní, ale přesto básně nejsou deník a lyrický subjekt a autor nejsou totéž. Ozývám se s tématem, které považuju za důležité, a které zdaleka přesahuje mou osobní zkušenost a chápu, že může být nepříjemné o něm číst - nikoho do toho ale nenutím. Jen bych ráda uvedla na pravou míru, že to, jestli se trápím nebo ne a kam to případně vede, opravdu z nějakých psaneckých střípků není (a nemá být) vidět a sdílením svých textů ani nikoho nevybízím k tomu, aby to hodnotil. I tak děkuji za přečtení a za starost.

Leslie : pravda někdy krvácí. Někdy křičí. A my máme odpovědnost ji vidět, bez výmluv, bez omluv pro zlo. Ne, žádné zlo se nedá ospravedlnit podobnými výmluvami. Představa, že oběť si něco „zasloužila“ nebo „vyprovokovala“, je nebezpečná a nesprávná. Dokola se tím trápíš a pořád dokola a to nikam nevede, bohužel.

koiška: LadyLoba: Děkuju oběma!

Jej, to je silný..

Hustý ....