1638.gif
06.12.2012
40, žena, muž

komentáře uživatele:

všechny | k cizím dílům
18.12.2018 - 18:05
20(18.)
Lasak: Já slovem partner myslím vždy muže nebo ženu, nikdy jen čistě muže. Pokud chci označit čistě jen muže, napíšu "partner-muž".

(1)(d) Určitě souhlasím, že je třeba se ve vztahu snažit o kompromisy, ale také je potřeba vědět, kdy ke kompromisu dochází a zohlednit to, protože jinak má pak jeden z partnerů pocit, že tomu druhému stále jen ustupuje, zatímco ten druhý všechny svoje požadavky bere za naprostou samozřejmost - jako třeba třídit odpad, zavírat po sobě dveře, po použití záchodu si umýt ruce. Jenže pro tu první osobu to třeba vůbec samozřejmosti nejsou, jsou to pro ni ústupky, za které očekává vstřícnost z druhé strany. Chce to prostě o takových věcech hodně komunikovat, naslouchat druhému a chápat jeho postoje a důvody.

Upřesnění k té výchově dětí - kdyby lidé nestárli a neumírali a nerodily by se děti (tzn. všichni by byli ve stejném biologickém věku), myslím, že by mohli kdykoliv svobodně vytvářet svazky a opouštět je, aniž by to působilo nějaké velké problémy. Jsem přesvědčen/a, že za takového stavu by byl vztahový závazek věrnosti (zůstat spolu) zbytečný a lidé by utvářeli tak velké skupiny, jaké by byly optimální vzhledem k úrovni jejich soběstačnosti v dané společnosti (tzn. jak moc by byla společnost individualistická a atomizovaná) a zůstávali spolu jen tak dlouho, jak by sami chtěli. Oproti tomu, když se lidem ve vztahu narodí dítě, o to dítě je nutno se postarat a stát to zatím moc kvalitně neumí, takže to jako povinnost ukládá rodičům, všem rodičům. Rodiče jsou tak vázáni nikoliv k sobě, ale k dítěti a není to svoboda dítěte, co je omezuje, protože dítě zpočátku nemá svobodu; je to nezbytná potřeba dítěte, protože má právo na život, ale samo přežít nedokáže. Navíc někdo z rodičů se o dítě nakonec postarat musí, takže pokud se nedohodnou po dobrém, přinejmenším někdo z nich to bude muset udělat a tím bude o svoji svobodu rozhodnout se, zda to udělá, připraven. (Stejně nevím, zda je tomu tak rozumět, ale teď mě nenapadá, jak to vyjádřit jasněji.)
15.12.2018 - 13:23
20(1.)
Děkuji za úvahu, to téma je podle mě aktuální a velmi důležité.

Pro začátek pár výtek k formě (které nejspíš očekáváš): Z pravopisu jsou hodně špatně čárky, jak ve větě jednoduché, tak v souvětí; evokuje mi to představu, že autor je básník. ;-) A je velmi nepřehledné, že poměrně chaoticky používáš pět druhů číslování. Pokud se potřebuješ efektivně odkazovat, buď používej jednoúrovňové odkazování (což je náročnější) - tzn. např. "námitka v odstavci č. 291", nebo raději systematicky používej hierarchické číslování, tzn. např. 3.a.1. Snahu o nějaký systém v tom tvém číslování sice jakžtakž vidím, ale ne vždy se ho držíš.

Další věc, kterou bych si chtěl/a ujasnit, je, zda pod slovo partner, resp. milenec, zahrnuješ jen muže, nebo i ženy (jako já). (A neříkej mi, že to děláš, jak se ti zachce!) To proto, že používáš i slova partnerka a milenka a ne vždy mi to dává smysl. Nejhorší je to ve větě: "Partner má přednost před milencem/kou." Pokud může být partnerem či milencem i žena, pak nemá smysl to "/kou", protože milenka už je milenec. Pokud jsi zase partnerem či milencem mínil pouze muže, vyznívá to sexisticky, že muž má vždy přednost a žena na to právo nemá.

Co se týče bodu 3a, přirozený nemusí znamenat dobrý. Pro člověka je třeba zcela přirozené rozhazovat odpadky kolem sebe a nestarat se o ně. Dokud to byly jen např. slupky od brambor, nebyl to problém, ale s miliardami tun plastů nebo nebezpečnými chemikáliemi tak člověk prostě zacházet nemůže.

Hodně sympatizuji s bodem 2b, jsem pro diverzitu.

K bodu (d): kompromisů při uzavírání dlouhodobého vztahu bych se bál/a, protože pokud jedna z osob po vztahu touží víc než druhá (např. je víc zamilovaná), je v tom stavu ochotna přistoupit i na podmínky, které pro ni budou velmi nevýhodné. Později toho bude litovat a může to vztah "rozbít".

Myslím, že ****Záletnictví zvyšuje riziko, že se "zalétávající partner" zamiluje do cizí osoby. Zatímco se totiž někteří lidé za celý život ani jednou nezamilují a nechybí jim to, jiní si naopak nedokážou užít sex, pokud tu druhou osobu dostatečně nemilují. A ve stavu zamilovanosti do milence pak partner zpravidla nedokáže dodržet ta pravidla, zejména pravidlo 3.4. Další problém může nastat, když se jeden z partnerů celý den stará o dítě a chce mít sex a druhý partner se vrátí pozdě večer a hned se přizná, že cestou domů měl sex se dvěma či třemi dalšími lidmi, protože jim neumí říct ne, takže už je vyčerpaný.

Ale zásadní nedostatek tvé úvahy je ten první pilíř - "Člověk má právo na svobodu". Ten totiž v realitě neplatí. Tvoje úvaha celkem dobře pasuje na vztahy svobodných lidí. Jenže dítě nemá právo na svobodu; nemůže se svobodně rozhodnout odejít od svých rodičů a rodiče ho mohou hodit do BabyBoxu, jen než dosáhne určitého věku. Někde jsem četl/a (a souhlasím s tím), že manželství (a monogamie) vůbec není potřeba k uspořádání mezilidských vztahů, je potřeba pouze k výchově dětí, protože výchova dítěte představuje neoddiskutovatelnou povinnost a je prakticky nemožné tuto povinnost rozložit mezi dvě osoby (natož mezi tři a více osob), aniž by ztratily něco ze své svobody.

Ale moc mě potěšilo, že ses o takovou úvahu pokusil, a pokud zkusíš ještě úvahu o soužití při výchově dětí (ideálně i více dětí), budu jen rád/a. :-)
01.12.2018 - 09:29
14(5.)
Není to asi hezké, ale ta představa neschopnosti rozeznat skutečnost od představy, kterou v tom zaznamenávám, mi asociuje schizofrenii. Ale asi jen moje vnímání není kompatibilní s těmito vyjadřovacími prostředky.

Jinak, ten okamžik v měkkém světle lamp, je mi sám o sobě velice sympatickou představou.
02.11.2018 - 17:41
6(4.)
casa.de.locos: Když nad tím vklidu přemýšlím, líbí se mi, že tě inspirovala ta linka. Já mám trochu podobnou zkušenost s úsekem Geislerova - Novolíšeňská na lince 8, už několikrát se mi tam staly zajímavé věci. Ale nedávno ten úsek rekonstruovali, tak nevím, zda to tak ještě funguje. Podmostí Krásného už není to, co bývalo.
01.11.2018 - 18:35
6(1.)
Název mě hodně oslovuje, ten nápis vídám každou noc, kdy se dívám z okna v době, kdy bych měl/a spát. Ale vlastní text je o něčem docela jiném, o sexu, o chlapech a o věrnosti, zkrátka o lásce. Ne o Brně. Nemám rád/a zavádějící názvy.
13.10.2018 - 18:12
4(3.)
Sympatická představa a dobré provedení, jen to opakování "povídaj" mi tam nějak drhne.
26.09.2018 - 19:20
3(2.)
Poslední sloka se mi moc líbí. Celá báseň mi připadne vhodná pro depresivního člověka, který je emocionálně tak vyčerpaný, že má náladu jen na přemýšlení, ale nechce přemýšlet sám. :-)

Připadá mi, že by bylo lepší a logičtější, kdyby to "jako" bylo až na začátku následujícího verše: padám do prázdné postele / jako do foucaultovy arogance.
26.09.2018 - 05:09
7(7.)
Příjemná večerní atmosféra. Ten konec mi evokuje pohádku o Šípkové Růžence, nevím, zda jsi to tak chtěla. Ale v každém případě se mi takto líbí, neběžný jazyk nevadí, vše je pochopitelné.
23.09.2018 - 10:28
20(18.)
Připomínáš mi jedno malé sympatické zvířátko, jehož nejlepším přítelem je medvídek Pú. ;-) Třeba se v tobě skrývá víc, než si myslíš, a jednou vykonáš hrdinský čin.

A co se týče básně... první sloka mě hodně oslovuje, ten zbytek už tolik ne, ale básně už jsou takové.
22.09.2018 - 13:50
2(1.)
Tvoje pokračování mě potěšilo a pobavilo, nejvíc „Rozhodně se to sem nedá přidělat trvale, :D. Vydržel jsem to jen zhruba čtvrthoďku, dokud mě to neomrzelo, :D." :-D Ale ty smajlíky jsi tam dávat nemusel; tím jsi chtěl naznačit, že ses při psaní smál, nebo že se smála ta postava? Nebo to má znamenat pobavený tón hlasu?

"tu část, kterou právě osaháváme, nemůžeme současně i vidět, protože nejsme průhlední" - hezká myšlenka :-)

"Každý se zajímá o něco odlišného, takže ty bys nejspíš dokázal vymyslet zase něco jiného, co by nenapadlo mě" - tato myšlenka se mi také velice líbí.

Přezdívky Nezík a Prochy mě pobavily. :-D A u zajímavého českého týpka jsem se smál/a a smál/a... :-D

Mimochodem, pro uvedený účel by se asi hodil víc diktafon než Pichtův psací stroj. Jednak je to s diktafonem rychlejší a jednak je výrazně levnější. Ale to nevadí, třeba je Aldo Novák fajnšmekr nebo tam nechce elektroniku... (Nebo ho prostě nenapadlo zkoumat diktafony...)
21.09.2018 - 10:23
4(3.)
Ačkoliv se v poezii nevyznám, intuitivně souhlasím s Orionkou, ty rýmy jsou tam spíš na obtíž. Bylo by lepší z toho udělat prózu a doplnit podrobnosti a vysvětlivky. Ta sloka s farmaceutickými společnostmi mi připadne hodně zajímavá, ale chybí tam odpovědi na spoustu otázek, pro mě by to chtělo všechno dokreslit a dovysvětlit. Chápu třeba správně, že to stéblo zastupuje léky?
12.09.2018 - 17:55
8(1.)
Od toho vegetariána to začíná být moc sympatické, myslím, že se štafety rád/a ujmu.
07.09.2018 - 16:44
7(7.)
I mě pobavila. :-) Někdy mívám podobný pocit, ale to "střevo" bývá často i chodec.
07.09.2018 - 11:40
14(5.)
Porcupine dilemma. Hezky vyjádřeno. Ale jinak to nejde. (Viz také https://en.wikipedia.org/wiki/Hedgehog%27s_dilemma .)
01.09.2018 - 09:49
3(2.)
Nepředstavitelné. Ale dobrá blbůstka... :-D
30.08.2018 - 18:23
4(2.)
Líbí se mi hlavně způsob vzniku. :-) Nedávno tu trochu podobným způsobem (ne úplně stejným) vzniklo moje dílo Osudový syzygos ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37667-osudovy-syzygos ) - různí Psanci navrhovali v diskusi ( https://www.psanci.cz/diskuze.php?diskid=5289-psanecka-basnicka-
soutez
) slova pro básnickou soutěž a já jsem z nich pak sestavil/a soudržnou povídku.
29.08.2018 - 17:14
5(5.)
Sebastián Wortys: "To, že ji nepoužiješ ty, tak neznamená, že nemůžeš být jedním z mezičlánků" - máš pravdu, to mě nenapadlo.

Pokud máš známé z oblasti fyziky, určitě jim svoje fyzikálně filozofické nápady říkej. Na oficiální cesty se nespoléhej, ty se totiž často víc zabývají původem myšlenky a její formou než skutečným obsahem a významem; příkladem, který to ilustruje, je Sokalova aféra ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokalova_af%C3%A9ra ).
26.08.2018 - 15:24
10(6.)
Lilyodjinud: Aha. To je dost pravděpodobné, metafory nechápu často. V tom případě se omlouvám.
26.08.2018 - 15:16
10(3.)
Chápu. Je to hodně zvláštní pocit. A ten název se k tomu moc hodí (technické podrobnosti na https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTP_404 ).
26.08.2018 - 14:57
5(3.)
Sebastián Wortys: Souhlasím, že je možné, že jsou lidé potřebným mezistupněm vývoje něčeho nového, budoucího. To konec konců předpokládal už Friedrich Nietzsche.

Ta metafora s lešením je celkem dobrá, ale neměli by si lešení stavět ti zedníci, kteří pak budou zdít? Vždyť oni nejlépe vědí, kde to lešení budou nejvíc potřebovat. Lidé, kteří sice vidí stavbu zdi a třeba o ní i něco vědí, ale stavět neumějí, jim to lešení mohou snadno postavit někde vedle nebo nakřivo. Možná je chyba v systému, který posuzuje fyziky ("zedníky") jen podle výkonu, tlačí je k co největšímu výkonu a co nejdřívějšímu publikování výsledků a nedává jim dost prostoru na vedlejší a podpůrné činnosti.

Může se stát, že jednou objevíme (nebo alespoň zaznamenáme) jiný vesmír, který bude jinak nastavený než ten náš. V takovém případě se nejspíš drtivá většina dnešních předběžných úvah ukáže v praxi nepoužitelná a budeme muset narychlo vymyslet nové teorie, odpovídající experimentálně zjištěným faktům. (Pokud bychom totiž nebyli jasnozřivými věštci, naše současné úvahy o novém vesmíru by se pak tomu skutečnému nejspíš podobaly asi tolik jako postavy seriálu IT Crowd skutečným programátorům.) A předběžné filozofické úvahy nám mohou skutečně pomoci být na vymýšlení těchto teorií připraveni a mohou nás inspirovat, v tom mají jistě nezastupitelnou hodnotu – ale především pro ty, kdo ty teorie jednou budou vymýšlet, což budou skutečně zaměstnaní fyzikové. Já nejsem fyzik, a proto si myslím, že takovou úvahu, jako je tato, asi nikdy neuplatním.