Subjektivně laděná reportáž o letošním srazu. Komentujte, ať se dozvím, čeho jste si na srazu užili vy. :-)
přidáno 08.10.2017
hodnoceno 30
čteno 150(25)
posláno 0
Dánské a norské slovo hygge znamená pocit pohodlí, útulnosti, spokojenosti a blahobytu, často doprovázející mezilidskou vzájemnost a blízkost. Je to ten pocit, který má například kočka, když vrní, hlazena rukou svého nejbližšího člověka. A věřím, že události v okolí Přelouče, doprovázející desáté výročí našeho literárního serveru, mnoha zúčastněným takový pocit navodily.

V pátek večer jsme Pavel Kmotrov, Amélie M. a já nakoupili zásoby jídla, pochutin, piva a vína. Prostředí mateřské školky, kde nám Pavel Kmotrov zajistil ubytování, bylo velmi útulné a příjemné, jak potvrdila casa.de.locos, která předtím strávila dvě hodiny v děravém sudu na zahradě, do kterého foukalo. Už byli na místě Pavel Kmotrov, Amélie M., Homér, LUKiO, casa.de.locos, štiler a Lasak. Zprvu se nedalo moc diskutovat, ale to se zlepšilo, když naši alkoholici odešli ven kouřit.

Přítomní se seskupili a každá skupinka diskutovala na jiné téma. Já jsem mluvil/a s Lasakem o Konfuciově pokoře a skromnosti. (Později mě napadlo, že může souviset s názorem profesora Feynmana, že člověk může znát pravdu vždy jen s určitou mírou jistoty, ale nikdy si nemůže být ničím jistý zcela.) Lasak mi vysvětlil pozitivní rysy dekadence a napadla nás souvislost mezi známými díly Howl a Trainspotting. K mému bojkotu kukačky se připojili další dva psanci. Casa.de.locos zatím vyprávěla krátkou, ale o to dojemnější příhodu o čivavě. Velký úspěch zaznamenal můj jablečný závin; casa.de.locos zjistila, že nejlepší je v kombinaci s Lasakovým čokoládovníkem. Chutnaly jí i rakvičky a ukázalo se, že už rok dělá tetování. Nakonec dorazila i Stará neznámá, ale to už jsem zamířil/a přespat. Ženy spaly v jedné místnosti, muži v druhé a já v penzionu. Odvézt mě musela Amélie M., protože ostatní už se předtím stihli opít.

V sobotu ráno jsem se prošel/a po Zdechovicích a trénoval/a přednes Eklex a Plechovky. Pavel Kmotrov mě pak odvezl do Lhoty pod Přeloučí, kde jsem ukázal/a casa.de.locos několik vzácných tolkienologických knih, které jí udělaly velikou radost. Ona mi ukázala sud na zahradě a pustil/a se do tetování zájemců. (Nabídka byla větší než poptávka.) Lasakovi, který zatím kouřil vodní dýmku, se líbila píseň Leijonakuningas od Ellinoory, kterou jsem mu pustil/a. Zatímco halda smažených brambůrek zůstávala nedotčena, pivo z lahví rychle mizelo.

Dorazil Severák a jeho jsem potěšil/a Pražským dopravním zeměpisem a knihou o sídlišti Lesná. On mi dal na oplátku výtisk Rozvědčíka. Pak dorazil Žblabuňka a nastal zmatek s odjezdem na oběd. Mezitím dorazila Yana, která viděla lidem do duše jako Galadriel a donesla chutnou buchtu, výživnou jako lembas, takže díky ní jsem pak měl/a k obědu jen kofolu a do večera jsem už nemusel/a nic jíst. Yana každého poznala na první pokus a ke všem byla velmi milá.

Na oběd jsme nakonec vyrazili dvěma plechovkami (osobními automobily) až po poledni. V restauraci zdechovického penzionu se dobře diskutovalo. Yana tam pronesla myšlenku podobnou té, která mě napadla už dříve, že díky vzájemnému čtení děl se známe a chápeme lépe, než kdybychom se každý den na několik minut scházeli. Casa.de.locos nám ukázala rukopisy svých básní z Anglie. S Yanou, casa.de.locos i Starou neznámou bylo moc příjemné mluvit.

Při odchodu z restaurace nás stále někdo zdržoval, takže na Obří postele jsme vyrazili se značným zpožděním, což nám ale nevadilo. Po cestě jsme potkali spoustu hub a opadaných podzimních listů a celý prales kapradin.

Několik z nás (zejména casa.de.locos, Yana a Lasak) zpívalo různé písně, díky nimž nám cesta rychle ubíhala. Na místě jsem pak zalezl/a pod skalní převis a objevil/a „trojnohý klacek“, který pak Lasak upravil armádním nožem, aby stál, a casa.de.locos ho navrhla rituálně postavit doprostřed soustředných kruhů.

Pak byla sborově provolávána jména nepřítomných psanců a nějaké blbosti. Někdo vynalezl dloubadlo a dovolil/a jsem casa.de.locos do mě dloubnout. Bylo nám příjemně, ale když nás začaly Obří postele nudit, vydali jsme se zpět do Zdechovic, odkud jsme pak našimi dvěma plechovkami dojeli ke chvaletickému kostelu, kde se k nám připojily Amélie M. a BorůvkaB. Zatímco farář sháněl klíč od kostela, pohostil nás na faře a Amélie M. nám ukázala nedaleký fascinující „konec světa“.

Pak při čekání objevila v trávě několik hub, které vypadaly úplně jako strážné světlušky (pouliční lampy).

Když se farář vrátil a otevřel kostel, Lucie Zhory se dvěma spolupracovníky tam nainstalovala svoje hudební nástroje. Pak se objevili první hosté a začalo se schylovat ke slíbenému autorskému čtení. Většinu programu moderovala Amélie M., ale zapojoval se i Pavel Kmotrov; úvodní řeč přednesl LUKiO a závěrečnou chvaletický farář.

V prvním bloku vystoupila Yana s básněmi, Žblabuňka s krásnou a hlubokou povídkou o trémě a pokoře a Singularis (já) s alegorií o autorském právu, kterou pozorně poslouchal celý sál a zachoval přitom naprosté ticho. Následovalo první hudební intermezzo Lucie Zhory.

Ve druhém bloku četli Pavel Kmotrov, štiler, casa.de.locos se dvěma narychlo vybranými básněmi (velice jí chyběl NoWiš, se kterým původně chtěla přednést recitál pro dva hlasy) a Lasak s poetickým triptychem o mžicích oka. Zrovna když Lasak četl tragickou báseň o západu slunce, nebe v oknech kostela směřujících na severozápad už pomalu dostávalo barvu inkoustové modři. Druhé intermezzo Lucie Zhory uchvátilo obecenstvo fascinující modlitbou stromů k lidem.

Ve třetím bloku četla BorůvkaB, která překvapila svým vzhledem, poezií i pozorovacím talentem; Severák, který předvedl při čtení ohromující herecký výkon, kterému chyběly už jen loutky; Stará neznámá a jako poslední Amélie M., jejíž čtení jsem prospal/a a pamatuji si z něj především nudný souboj s moderní technikou. Probudil/a jsem se až na konci třetího intermezza Lucie Zhory.

Po skončení čtení, když už nebe zcela potemnělo, nás farář pozval na faru, ale já jsem odmítl/a, abych se vyhnul/a mokrému zebavému trávníku před farou. Stál/a jsem tedy na chodníku jako strom pod ochranou strážných světlušek před nocí. Byl to moc příjemný zážitek a díky kvalitní bundě mi bylo docela útulno, přestože jsem už byl/a velmi ospalý/á. Než se většina psanců vrátila, dospěl/a jsem se Starou neznámou k závěru, že ne každý potřebuje číst nebo psát básně, je to vlastně jen jedna z forem mezilidské komunikace, která je některým lidem blízká a jiným úplně cizí, protože každý člověk je jiný. Do penzionu mě tentokrát odvezl Žblabuňka.

Když mě v neděli ráno přivezl Pavel Kmotrov do mateřské školky, většina psanců ještě spala. Postupně se probouzeli a začali uklízet, umývat nádobí a vysávat koberce. Většinu z nich bolelo v krku. Pavel Kmotrov byl úžasně skromný a nepřijímal spropitné. Ale nic zvlášť zajímavého už se tam nedělo, tak jsem se rozloučil/a a vyrazil/a na cestu domů.

Snad v každé zahradě ve Lhotě pod Přeloučí mají štěkavého psa, takže cestou na nádraží na mě skoro stále nějaký zuřivě štěkal, někdy i ze dvou stran současně. Místní železniční zastávka za odhlučňovací stěnou byla opuštěná a nikoho jsem tam nepotkal/a. (Zajímalo by mě, zda to souvisí s těmi zuřivými psy po cestě...) A tak pro mě skončil nejútulnější psanecký sraz, jaký jsem kdy poznal/a.

─────────────
Poznámka: Jméno Galadriel a název lembas pocházejí z Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena.

přidáno 10.10.2017 - 08:25
slnečnica: Protože jsem skeptický pesimista plný předsudků a nepochopení. Ba né, tušil jsem, že to budou hodní a hodnotní lidé, proto jsem tam taky jel. Je to prostě něco jiného než mainstreem a to já rád, básníky výkřiků...
přidáno 09.10.2017 - 21:08
Homér: sranda musí být, i kdyby v kasičce u svěcený vody nic nebylo a šlo se domů pěšky! :)))
přidáno 09.10.2017 - 13:09
Homér: Prečo ťa prekvapilo, že básnici sú milí? To ma fakt zaujíma. ;)
přidáno 09.10.2017 - 09:28
Yana: Ve filmu tato vlastnost Galadriel tak nevyznívá, spíš by sis musel/a přečíst příslušnou kapitolu v knize. Nebo si poslechnout rozhlasovou adaptaci Slovenského rozhlasu a rádia Twist, kde je to navíc s úžasným hereckým výkonem a atmosférou.

A moc děkuji za komentáře.
přidáno 09.10.2017 - 09:17
Pána prstenů samozřejmě
přidáno 09.10.2017 - 08:48
Nikdy jsem neviděla Pána pramenů, neznám Galadriel, ale myslím že mi to lichotí. Ty mi připomínáš mého bratrance. Neskutečně inteligentního mimoně, vnímavého, s vlastním světem, do kterého nakouknout je čest, je to svět bezelstnosti, děkuji
přidáno 09.10.2017 - 08:34
První tvoje reportáž, který beze zbytku naprosto rozumím, bylo mi ctí strávit víkend s vámi všemi, tak různorodou skupinou lidí, které spojuje literární servr a ano, díky tomu se znají, nejen povrchně, ale doopravdy, byl to víkend s přáteli...
přidáno 09.10.2017 - 08:29
ŽblaBuňka: Možná příští rok...
přidáno 09.10.2017 - 08:28
Homér: Díky i tobě. I když mi s tebou nebylo moc příjemně, rád/a jsem tě poznal/a a překvapil jsi mě, podobně jako Amélii M. A jsem rád/a, že sis ten víkend také užil.
přidáno 09.10.2017 - 08:24
casa.de.locos: Děkuji za přečtení a komentář. Měl/a jsem na mysli Galadriel ve třetím věku.
přidáno 09.10.2017 - 08:22
Severak: Reportáž určitě napiš, už se na ni těším. :-)
přidáno 09.10.2017 - 07:40
Výborná reportáž, krásné fotky. Mě překvapilo to, což mě vlastně překvapit vůbec nemělo, jak jsou básníci MILÍ lidé. Čtení super, Indián od Lucie z Hory to v kostele slušně na píšťalku rozjel. V kasičce u svěcené vody měli docela dosti peněz, takže jsem měl cestu ze srazu zdarma, kecám samozřejmě, na faře pro nás měli i řízky, které fakt bodly. Amélie na mě v pátek, když se připravovaly proslovy, kdo co bude číst...Ty něco píšeš Michale? Ani ne. A po chvílii...No víš, já jsem ten Homer. Ty!?!? Vždyť jsi docela hezkej. Nevim, co si představovala za netvora. Každopádně sranda. No a takhle bych mohl přihodit o každém něco. Ale musim do lesa. Je tam odvezu a budu sbírat houby, makat se mi nechce, jen se budu potutelně usmívat nad prožitým víkendem. Díky moc všem!!!
přidáno 09.10.2017 - 00:05
Myslim si, ze hyggelig sraz skutecne byl a jeste stale zpracovavam dojmy. Moc se mi libi prirovnani Yany 'ktera vsem vidi do duse' ke Galadriel (ale ve tretim veku, ne jako Artanis ;) ) a fotky ten text krasne doplnuji
přidáno 09.10.2017 - 00:00
Přečetl jsem komentář (dokonce celý, což u mě nebývá zvykem), prohlédl fotečky (i ty v galérii), a jdu spokojený spát.
Nejspíš se mi bude o Vás opět zdát, tak jako včera. Ono stačí zavřít oči a mám Vás zase před sebou.
Neuděláme si ten sraz příští týden znovu?????
;o)))
přidáno 08.10.2017 - 23:17
Lasak: Nejdříve ale si musím pro Marfusu sundat tričko a ona mi pak ty oříšky nalouska, jako v Mrazikovi.

Vůl, jednorožec nebo hovado, ono je to vlastně stejné.
přidáno 08.10.2017 - 22:47
Stará neznámá: Samozřejmě se musí práskat "vše" hlavně korektně s lehkým ohledem na soukromí jiných. Vymlať a potom rozlouskni oříšek a řekni si jaký jsi zvíře. Třeba jednorožec.
přidáno 08.10.2017 - 22:31
takže to byl vlastně sraz alkoholiků a bonzáků! :))
přidáno 08.10.2017 - 22:20
myslel jsem, že Hygge byl slavný cestovatel... :D

Dobrá reportáž a dobré fotografie. Zvlášť mě zaujaly ty "lampy".

Jinak taky hodlám napsat reportáž. A budu praskat. :D
přidáno 08.10.2017 - 22:08
Lasak: V tom případě budu práskat také! Ale nejdřív vymlátim všechny komáry.
přidáno 08.10.2017 - 21:48
Budu muset taky něco napsat, ale aby to bylo mně podobné, tak tam napráskám na všechny ty nejpeprnější zážitky, které zde i Singularis neuvedl z důvodu neúčasti.... bojte se! :D
přidáno 08.10.2017 - 19:41
kmotrov: To je tedy pravda. Spíše to byl ale zoufalý štěkot, protože v celém autě voněla ta prokletá pizza. Už za ty dva řízky z fary půjdu do pekla.
přidáno 08.10.2017 - 19:39
kmotrov: ono toho ve lhotě bylo jistě slyšet mnohem víc, než si myslíme :))) ona ta školka nemá tak tlusté zdi, jak jsem zjistila, když jsem šla včera pro něco do auta.. :)) možná o sobě ještě uslyšíme! :D
přidáno 08.10.2017 - 19:38
Stará neznámá: Tys štěkala tak zuřivě, že to bylo slyšet až ve Lhotě.
přidáno 08.10.2017 - 19:33
kmotrov: To je pravda, že jsem nejzuřivější vořech, ale to jsem vlastně štěkala v Přelouči, protože jsem Lhotě nechtěla dělat ostudu.

Jinak já děkuji za relaxační víkend plný překvapení.
přidáno 08.10.2017 - 19:19
Amelie M.: Jé... to je hezká historka!!! :-D
přidáno 08.10.2017 - 19:18
ještě bych připojila historku o které nevíš - Lasak jel z kostela se mnou, byla už tma, ostatní nalezli do plechovek LUKiA a Yany.... no, je to ostuda, jsem skoro zdejší a nějak špatně jsme uhnuli a LUKiO a Yana, kteří jeli za námi, nám kolegiálně ujeli :)))

vjeli jsme s lasakem na nějakou lesní cestu a já říkám - neboooj, Lasaku, nic ti neudělám..... lasak - se nebojím, mám v kapse kudlu :D

ech.. ostatní jsme asi za půl hodiny našli venku v soudku, měli tam mejdan do doby, než jsme dorazili.... klíče od školky jsem totiž měla já!
přidáno 08.10.2017 - 18:53
kmotrov: hahaaaaaaaaa : D
přidáno 08.10.2017 - 18:53
o hygge jsem u slyšela, je to recept na štěstí.. skvěle se sem ten výraz hodí, byla opravdová pohoda a těší mne, že i tobě se líbilo..

co se týká úvahy, velmi pěkně napsané, hezky se to čte a myslím, že jsi skoro na nic nezapomněl/a.. jen mne mrzí, že jsi při mém závěrečném vystoupení spal/a..

lucie zhory byla opravdu úžasná, stejně tak čtení..... jo, mám z toho také dobrý pocit

PS: pár pasáží mne opravdu pobavilo, třeba tahle.. - Zprvu se nedalo moc diskutovat, ale to se zlepšilo, když naši alkoholici odešli ven kouřit. - :))))
přidáno 08.10.2017 - 18:51
kmotrov: Děkuji za doplnění. :-)
přidáno 08.10.2017 - 18:50
Je to vyčerpávající a pobavilo mě to. Doplnil bych jen, že ten nejzuřivější štěkot ze všech psů ve Lhotě patřil Staré neznámé, ale o tom nemůžeš vědět.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hygge pod Přeloučí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Reset
Předchozí dílo autora : Bibliografická citace inverze

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku