Já mám problém Tě komentovat. Máš vysoký standard, ale tvoje verše pro mne často bývají těžko srozumitelné a ve všech jakoby byla stejná, zahalená, byť velice příjemná tichá atmosféra a mě se nechce psát jen stále dokola líbí.
Tady vidím někoho na cestě, všichni jsme (obrazně řečeno) na cestě a asi je přirozené, že se občas ztratíme (třeba samy sobě), o tom je ta báseň. Povedlo se Ti to. Výborně to koresponduje s názvem (mimo jiné). Je v tom tvůj rukopis, ale je to malinko jiné.

Myslím, že to je bomba. To nejlepší co jsem od tebe četl. Je to výstižné, bez zbytečných kudrlinek. Je v tom život takový jaký je. Povedlo se Ti to.

Je v tom rozkoš osamělého poustevníka, která rozpouští ego v oceánském pocitu veškerenstva.
(tohle se mi povedlo, ne že bych byl tak nadutej, ale povedlo se mi najít ta správná slova, která vystihují to co z básně vnímám)

Oceánský pocit:
Tohoto výrazu použil Romain Rolland v dopise Freudovi; chtěl jím popsat mystickou, kosmickou emoci, která je (podle Rollanda) opravdovým zdrojem religiózního sentimentu (tak asi psychoanalytici mluví o tom co já nazývám spiritualitou)

Zdroj:Kritický slovník psychoanalýzy.

Yana: Díky moc za přečtení a za komentář.
Už od minulého sborníku mám jasno, že v dalším chci mít Křižovatku.
Ikdyž to začíná být (můj) literární "pravěk."

Když Ti třicetiletá žena napíše, že Ti začíná závidět Tvůj intimní život, tak už asi nemá smysl, abych cokoli psal.
Podobnou zkušenost, máme všichni, nebo alespoň mnozí, ale ne všichni máme takový dar. Vnímavosti a schopnosti vložit to do slov. Z mého pohledu to je dokonale napsané, začínáme pomalu, jemně, trpělivě, pak se necháme unést, a je tu něco co neumíme vyslovit a nechceme aby to nikdy skončilo. Je z toho znát, že jsi to záměrně netvořila, že to z tebe šlo samo. Jedinou vítku mám k výbuchu, je to výstižné, ale vnitřní výbuch se objevuje snad v každé básni na Psancích na toto téma.
Kdysi jsem sbíral materiály na úvahu o sexuální spiritualitě, kterou jsem na Psance chtěl vložit. Asi ji nikdy nenapíšu, nakonec teď už je zbytečná, podstata je v tvé básni.

Jo, a udělalas dobře, žes to dala do kategorie láska.

Jsou věci, které se dají zažít jen v sedmnácti a to pročítání krásy pih, mi je připomnělo.

Takže, dík za ni.

Amadeo´´: Rádo se stalo.
Díííík.

Já myslím, že tě to docela vystihuje...

Amadeo´´: Dík, za moc pěknej komentář.

mannaz: Díky moc.

Zamila: Díky za hezký komentář.

ŽblaBuňka: A Ty u mne boduješ, za to jak si do toho svým komentářem vnesl humor.
Dík!

vanovaso: Lenča: Amelie M.: Nejdůležitější na tom dílku je ta mezera. Chtěl jsem jí vyjádřit svobodný prostor.
Díky vám všem.

Je Ti 21 a já bych Ti přál, aby Ti to takhle vydrželo.
Posílám Ti odkaz na jeden záznam z roku 1971, možná se Ti bude líbit.
https://youtu.be/Y3uCGQM4XHU

Amadeo´´: Děkuju ti moc. Komentář u díla, na které už tady sedl prach, dokáže obzvlášť potěšit.

Severak: Díkes.

Soucítím s tebou a protestuji!
Zažíváme příkoří, ženy nás hadry a vysavači vyhánějí z útulných domovů do smrdutých hospod a nás pak z toho bolí hlava.

Já za tím zas budu hledat člověka jo?
Představuji si mladou dívku v Viktoriánské Anglii. Je zamilovaná, puritánská společnost lásce (natož sexu) nepřeje, jednou jedinkrát k tomu ale přeci jen dojde, její milý se ji skrytě na malý okamžik dotkne, od té doby je jiná. Ve Viktoriánské Anglii mají ale i stěny uši, milenci jsou odhaleni. Ji izolují v ženském klášteře na pustém ostrově a tam píše tuto orgastickou báseň, o tom jak se ji dotknul muž. Teda skoro brečím, fakt!

casa.de.locos: Dík.
Od Li Pa sem něco četl, nemyslím si, že bych tam hledal inspiraci, ale to přirovnání je pro mne obrovská pocta.
O Busonovi jsem nikdy neslyšel, asi bych si měl rozšířit obzory.

taron: Děkuju Ti.