Žiju na pomezí
normálního a chorobného světa
nikdy nebudu řádným člověkem
vštěpují nám od dětství
ten vzor jak žít
tak už to vím
Ale co když uvnitř
uvnitř je všechno jinak
chce to ven
ven
Tak proč žít za zavřenými dveřmi
cosi se ve mně vzpíná
Kůň divoký
milující volnost
běžící za obzor
až tam
kde možná přijde pád
Běžím a bezhlavě se tam řítím...
normálního a chorobného světa
nikdy nebudu řádným člověkem
vštěpují nám od dětství
ten vzor jak žít
tak už to vím
Ale co když uvnitř
uvnitř je všechno jinak
chce to ven
ven
Tak proč žít za zavřenými dveřmi
cosi se ve mně vzpíná
Kůň divoký
milující volnost
běžící za obzor
až tam
kde možná přijde pád
Běžím a bezhlavě se tam řítím...
01.01.2016 21:40
chtělo se mi napsat něco podobného jako napsal Žblabuňka, teď snad jen dodám, že moudrý člověk je od blázna často k nerozeznání...
22.09.2015 00:01
Jsme jenom křehcí lidé, navenek slupka tvrdá uvnitř skořápka a stále se učíme žít.
19.09.2015 11:03
Bohužel, nejsme připraveni vidět se navzájem takové, jací doopravdy jsme. A ukázat se tak ostatním... Nikdo a všichni jsme "normální" .)
Moc se mi tvé dílko líbí.
Moc se mi tvé dílko líbí.
19.09.2015 08:45
Pro mě už více próza než báseň (zvláště první sloka), ale líbí se mi myšlenka a motiv "pomezí"
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.