Klostermsnna neznám, ale při čtení tvých veršů jsem si okamžitě vzpomněl na působivý film, jehož děj se odehrávé na Šumavě na začátku minulého století, jmenuje Cesta pustým lesem (byl záměrně natočen černobíle). Nevím co dělají asiaté na šumavských statcích, u nás v podstatě ovládli obchody s potravinami, a dělají to co by našinci nedělali, mají denně otevřeno od rána do večera a při tom jsou k zákazníkům úslužní. Kdysi obchody velké části patřili Židům. I na Šumavě. Ze Šumavy zmizeli Židé, potom Němci (stejně jako před tím kdysi dávno staří keltové a germáni). Těm asiatům ty statky musí někdo prodat a oni je kupují protože pro ně mají větší cenu než pro Čechy, to je prostě realita.

Ty máš celkem zajímavé nápady, tvoje verše ale působí přespříliš obyčejně, nemají v sobě potenciál přinést něco nového. Stokrát omleté fráze nepůsobí zajímavě. Musíš hledat neobjevené cesty, pak je báseň svěží. Naopak Tvoji silnou stránkou je, že dokážeš dílo velmi působivě vypointovat.

Naprosto souhlasím, Ordinace v Růžové zahradě je vylhaná do posledního písmenka a bude tu žít věčně!

Žes to nekoupila, mohli jsme tam dělat autorská čtení.

Já podobná místa vnímám...
...podobně

A promlouvají ke mně víc než ta opravená. Přenesla si na papír Genia loci velmi silně, autenticky.
Možná by se mohla ta kostrbatost o které mluví Orionka v takovém případě odpouštět. Díla které popisují konkrétní známé místo se dost dobře dají publikovat, třeba v některých místních novinách. Tím by sis ověřila, zdali má obsah moc nad formou.

HEJ
To je přesně to na co jsem myslel .-)

Nerovnovážná stavba nevadí, je to volný verš, má to svůj vlastní (jak řekl DDD vnitřní) rytmus.

To je přesně to co hledám.

Jinak mám moc rád tohle období, ještě je zima, ale člověk má pocit, že jaro tu už je.
Zatím někde skryté.
Pěkné

Já jsem věděl že to není ideální termín. Já jsem vychovanej především folkovými písňovými texty. Tam se termín frázování používá (dle jednoho výkladu) pro:
členění na menší samostatné celky (hudby s textem). Já v tvém díle taky vnímám menší samostatné celky, které mají samostatnou působivost (v rámci celku) a to se mi moc líbí.

Když jsem použil to přirovnání ke Křesťanovi:

...Tak mi podej láhev piva,
která jediná tu zbyla,
která jediná tu zpívá,
jen se zvedej, ty mý mládě,
jsme teď první, v tom je síla,
a taky předposlední v řadě,
po nás pár chromejch koní.


Text vnímám po dílech:

...Tak mi podej láhev piva,
která jediná tu zbyla,
která jediná tu zpívá,

...jen se zvedej, ty mý mládě,
jsme teď první, v tom je síla,
a taky předposlední v řadě,

...po nás pár chromejch koní...

Každá část je neobyčejně silná sama o sobě a přitom je součást celku.
To jsem měl na mysli výrazem frázování (nevím jestli jsem ho použil správně)

Teda ještě žes to kopí vyndala, takhle to je super, tohle frázování (jak říkáš na dřeň) se mi moc líbí (podobné nacházím třeba v textech Roberta Křesťana), je to svěží, je v tom dynamika, fantazie, je to spontanní, ale napsáné s odstupem.
Myslím, že i komentáře šly správným směrem.
Super!

Začínám si Tě zaškatulkovávat jako protestní básnířku.
Hodně dobrý!

Víš ono to tak není, že na jedné straně jsou Ti co to berou srdcem a na druhé straně jacísi literární řemeslníci. Poezie hledá slova pro to, co nejde vyjádřit slovy, je to určitá magie. Já si tě moc vážím, stejně jako všech ostatních kolegů, už jen proto, že by tohle spousta lidí v mém přirozeném okolí nedokázala. I mně se líbí klíčení v podzemí, jinak to na mne působí spíš jako zamyšlení.
Ale máš své čtenáře a já Ti je přeji.

Chybí mi v tom něco, co by to uvedlo do souvislostí, takhle to je jen takový výkřik, kterých je na Psancích spousta. I když je nesen kvalitním rukopisem jednoho z nejlepších autoru, kteří sem přispívají.

A pak jak motýl odletí je hodně dobrá pointa, ponechal bych ji na závěr.
Třeba takhle nějak:

Obejmu si tě navždy,

jen na chvilku
to umí každý,

rozdat se

v objetí.



A pak jak motýl uletí...

................................................
ještě k tomu fotku motýla :-)

Je to moc hezky uchopené, dotáhnout neotřelý rým ke slovu uletí, bylo by to super. Ale poezie v tom je. Ber můj komentář jako z větší části pozitivní.

Orionka: Jsem po noční a ani odpoledne nebudu mít čas tady vše pročítat. K těm skupinám, myslím, že to bereš zbytečně moc vážně. Ber to taky trochu jako hru.

Nebo ještě jinak, kdyby si psavec s několika dalšími udělal skupinu "bratstvo košilaté poezie," tak by tam nejspíš puero vůbec nelez a nemuselo se stát, co se stalo.

Amelie M.: Je to jako s komentáři, dokážeme říct líbí, nelíbí, ale už je velký problém říct co a proč proč líbí nebo nelíbí, určitě i když líbí, tak se nějaký detail nelíbí, nejsme přece dokonalí autoři a naopak, když nelíbí určitě se většinou najde alespoň detail který líbí, nejdeme do hloubky, protože je lepší okomentovat víc děl, protože to přinese víc komentářů a komentáře jsou příjemné, tak nás to nutí psát stále dál, aby jsme to příjemné znovu zažívali. Takže nejdeme do hloubky ani u svých děl, protože je chceme rychle vložit, aby jsme prožívali to příjemné, komentáře. Tohle je achillova pata všech internetových literárních serverů.

Amelie M.: Proč? Ať to každý vidí, skupina je jen určité vymezení. Někdo vnímá tvorbu jako cit, jiný jako řemeslo. Když uvidím, že určitá skupina to vnímá jinak, nebudu ji vnucovat svůj pohled na věc, to neznamená, že nutně nebudu komentovat, ale můžu napsat komentář tak, aby to vzali. samozřejmě, že to není dokonalé, ale je to možnost, která tu je a vůbec se nevyužívá. Mám dojem, že jsme trochu líní a nechceme hledat co jsme jako autoři literárních děl.

K těm skupinám, skupiny se nedaj nařídit, ale nechápu proč lidé, kteří na sebe reagují způsobem vnímám to jako ty, nedefinují co vnímají společně a nevytvoří na tom základě skupinu. Ostatní je můžou normálně číst komentovat, ale ta skupina už o nich něco napoví. To se ale musí dít ze spodu.
Dnes jsem založil novou skupinu, koho to neuráží může se přidat.

Yana: taron: Severak: PrimaDen: korálek: Amelie M.: Všem moc díky!