Můj druhý život

Mně se moc líbí, je jako zpověď :)

kmotrov: na tvůj komentář řeknu jen tvl a čumim :-) ty mě fakt chápeš, hurá, akorát já to všechno vyprodukuju tak jednoduše a ty to takhle pojmenuješ a já si vždycky řeknu bingo, ví přesně co cítím a co jsem napsala, jen já si tak brousím kolem filozofie a spirituality a ty to umíš tak hezky pojmenovat, já se všeho jen tak zlehka dotýkám, děkuji

Je v tom rozkoš osamělého poustevníka, která rozpouští ego v oceánském pocitu veškerenstva.
(tohle se mi povedlo, ne že bych byl tak nadutej, ale povedlo se mi najít ta správná slova, která vystihují to co z básně vnímám)

Oceánský pocit:
Tohoto výrazu použil Romain Rolland v dopise Freudovi; chtěl jím popsat mystickou, kosmickou emoci, která je (podle Rollanda) opravdovým zdrojem religiózního sentimentu (tak asi psychoanalytici mluví o tom co já nazývám spiritualitou)

Zdroj:Kritický slovník psychoanalýzy.

Yana: Tak kousek utopie nezabije (ale posílí) :-))

Lenča: Bezva a dík

Orionka: Jo vlastně všechny moje básničky by si zasloužily více práce, ach jo :-) děkuji

A42: Ani náhodou, můj první život právě není vůbec osamělý, to je jen taková utopie :-) dík

Jiří Turner: děkuji, ano to je můj druhý život, ten první je v tom davu a ztrácím hlavu :-)

Tak to se mi moc líbí a s tím závěrem souzním :)

Myšlence rozumím, ale zpracování mi připadá trochu odbyté, uspěchané. Možná jsi chtěla zůstat autentická v obsahu, ale vím, že by sis s formou uměla pohrát mnohem lépe, pak by to podle mě i lépe vyznělo.

Zní mi to skoro jak zpověď. Není to až příliš osamělé?

To je hezké, takové... teď se mi nějak špatně hledá slovo...takové přímočaře upřímné: "to jsem já a takhle to mám" :)