To mezi tím

iluze: Díky moc
:-)

Tady snad ani nemám co říct..

korálek: Je to prostor, pro každého z nás, svoboda. Ikdyž vím, že to s tou svobodou není tak úplně jednoduchý.
Díky moc.

Je to tak, skvělá a ta nečekaná mezera - jestli se to tak dá nazvat - dodává dramatičnosti , čas na myšlenky ...

Hm, tak přečetla jsem si i komentáře, myslím nejvíce se přikláním k Amelie komentáři a pak ta báseň je tím pádem hodně podobná té co jsem před chvílí vložila, alespoň mně to tak připadá, každý z nás je minimálně čtyřmo, nějak se prezentujeme, nějací jsme, něco si o sobě myslíme, něco si o nás myslí ostatní, a pak je otázka kdo jsme vlastně my?

Amadeo´´: Dík, za moc pěknej komentář.

mannaz: Díky moc.

Ano, i já o tom často přemýšlím... Asi bych to ale nedokázal tak dobře vystihnout jako Ty v této básni. Ten prázdný prostor je skvělý nápad, myslím, že si do něj každý promítne to své. Své zkušenosti, myšlenky, křivdy, strachy... Aspoň tedy já jsem ho využil maximálně. Velmi pěkné dílo!

Téma, které mi teď dlouho leží v hlavě. Jak ve vztahu k mým dětem, jak jim pomoci žít svůj život podle nich, tak ve vztahu sama k sobě.
Moc pěkná.

Zamila: Díky za hezký komentář.

ŽblaBuňka: A Ty u mne boduješ, za to jak si do toho svým komentářem vnesl humor.
Dík!

Krásná a chytrá báseň o životě. Možná proto by každý měl psát autobiografické knihy nebo poezii, aby na sklonku života nedocházelo k mýlkám ;-) A aby obraz člověka, už tak trochu zfalšovaný, nemusela za sebou táhnout úzká rodina ...

ta nekonečná mezera mi zprvu připadla jako cenzura tisku ;o)))

zase u mě boduješ

vanovaso: Lenča: Amelie M.: Nejdůležitější na tom dílku je ta mezera. Chtěl jsem jí vyjádřit svobodný prostor.
Díky vám všem.

jj, něco na tom rozhodně bude, naštěstí už dítě v nejútlejším věku si začíná prosazovat svoji individualitu. Ti rozumnější ho jen hlídají , aby se nedostalo do extrému. Ale co je vlastně správné? Každý jsme tu sám za sebe a přitom tolik lpíme na určitých konvencích, chování ,... sami sebe někdy popíráme, jen abychom mohli žít tam, kde chceme... nakonec , co jsou kompromisy, bez kterých žít nelze... hezké zamyšlení...

Opravdu krásné, s hlubokou myšlenkou. Díky za ni :)

ano, i tak to může být.. při čtení mě napadá, že ten závěr může být i lehce jiný.. vzpomenou se zklamáním na to, žes nenaplnil jejich iluzi a zůstal svůj, někde, mezi tím vším..

přiměl jsi mě k zamyšlení kmotrove.. zajímavé dílko