Píšeš tak správně šíleně, zvláštně, dokonale... Fakt skvělá báseň :)

Krásná. Holt i ta depka inspiruje :)

Nádherné :)

Je to parádní. Taková smršť pocitů. Krásně vyjádřených pocitů. Už to tady zaznělo - upřímná i lehce šílená. Kéž bych tohle dovedl! :-)

Já si jednoduše myslím, že i když píšeš o něčem, co jsi nezažila, co sis vymyslela, nebo tak.... pokud to děláš ráda a píšeš s láskou právě k té fantazii, pocitu, myšlence, literatuře celkově...tak to od srdce je a je jedno, že to třeba je jenom slovně ztvárněný sen, či něco jiného. Myslím, že literatura mí jít vždy od srdce a né jenom z nějakých přírůček na "správnost". Když je v tom srdce, je to poznat a má to lepší vůni.

Mně tvoje báseň přijde minimálně zajímavá, docela chápu význam opakujících se slov. Poprvé vyjadřují určitou "mučivost", podruhé naléhavost.

Hezké metafory téměř přebijí už zmíněné drobné rytmické "prohřešky". Celkově na mne báseň působí velmi harmonicky.

Krásná a hluboká, souhlasím s Zamilou - sloka s temným princem je úžasná... Jen délka básně trochu ředí ty pocity, které by jinak byly v ní koncentrovány vysoce!:)

"Avšak je také v limbu
ten můj temný princ
jeho sny hrají zvonkohru
na hrany orosených kolejnic"

To je krásné ... Celá báseň je silná, upřímná i lehce šílená ;-) Líbí se mi, i když je na mě až moc ukecaná :-)

Nemohu než souhlasit. Krásná literatura je šalba a klam. Myslím si dokonce, že to ani jinak není možné. Faktická správnost, přesnost a pravdomluvnost by měly být výsadou jiných žánrů reportáží a literatury faktu (pohříchu to tak často není).
Jediné, co mi osobně v této věci vadí je tvůrčí předstírání. Předstírání hloubky a uměleckého vyjádření v návodu k otevírání plechovky sardinek( myslím tím situaci, kdy někdo reálný návod prezentuje třeba jako báseň) .

Orionka: Môže, nemusí. Všetko je relatívne, však?

Zamila: Moc děkuji! A souhlasím, co by byla literatura bez fantazie? Jenom bych trošku otočila tu poslední větu, pravda s velkým P je myslím právě to, co by literatura hledat měla. Ne tu obyčejnou pravdu obsaženou v realitě jednoho života, ale nadčasovou, obecně platnou Pravdu, na kterou může ukázat svými příběhy, klidně úplně smyšlenými, ale napsanými pravdivě (tento hezký paradox jsem si vypůjčila od mannaz :)).

elisza: Taky mi ten výrok připadá podivný. Člověk bývá sám sobě špatným kritikem a s přístupem "jen já vím, co a jak jsem chtěl napsat, a nikdo mi do toho nesmí mluvit" by narazil každý autor, který se rozhodne něco vydat. Mezi amatéry to myslím platí dvojnásob.
Sama to beru tak, že tvořím polotovary, které mají k dokonalosti ještě hodně daleko a potřebují vybrousit, ale sama třeba nevidím jak a kde, proto velmi vítám zpětnou vazbu čtenářů. Když mi někdo poradí lepší řešení a dám mu za pravdu, ráda dílo upravím.

taron: Děkuji za krásné zamyšlení. Přesně tohle mě na poezii fascinuje. Člověk by si řekl, vždyť čeština má jen určitou množinu slov, z nich jen některá se nabízejí k rýmování, přece se ty kombinace musejí časem vyčerpat, zvlášť u krátkých básní na podobné téma. Ale tady vidím, jaký je to nesmysl. Stačí, aby autor do slov vdechnul sám sebe, a výsledkem je naprostá jedinečnost, často i s rozpoznatelným rukopisem. Úžasné!

mannaz: Máš pravdu, každý autor do díla otiskuje sám sebe. Někdo rovnou, položí se tam celý a beze změny, jiný jenom kouskem a další se chce díla dotýkat pouze lehounce a zdálky, maximálně špičkou prstu, ale stejně se nemůže úplně zakamuflovat a popřít sám sebe, někde je tam schovaný a pro pozorného čtenáře prosvítá :).
A ten rozdíl psát pravdu x psát pravdivě jsi popsala moc hezky, podepisuju, takhle jsem to myslela :).

Mayfair: Děkuji.

Krásná báseň, taková křehká a třpytivá...

A stejně se každý otočí za tou vnější krásou, je smutné, že krásné duše nejsou vidět hned napoprvé.
Dnešní svět je zkažený má raději obal a nejlépe když se třpytí.
Nač zkoumat duši, to až teče do bot.

Moc pěkná báseň.

Krásné volání po slunci.

Yana:" Že stařec byl vždy starcem
jen blázen si myslí."

Moc hezké.