Končím s životem svým

KONČÍM S ŽIVOTEM SVÝM


Končím s životem svým, tak bídný byl
Každého jsem zarmoutil a k skonu přivodil
Teď na řadě jsem já
Za vše špatné trest musím nést
Nechal jsem se ďáblem cestou hříchů svést.

Klatbu dlouhých jedenácti roků nezlomím již
Zatratil jsem Boha a měděný kříž
Lásku jsem bral od každého
Jiným ni tu jsem neznal dát
Zlých myšlenek jsem otrokem byl
I tu poslední víru jsem v hrdle vlaštovky zardousil.

K obzorům zrak můj nepohlédnul
Zaslepen nenávistí jen ego své jsem upnul
A s houževnatostí pěstoval ho
Jak prohnilý dub omílán větrem v poušti znám samotného
V cele smrti čekám den, čekám smrt
Zvířecí pudy šelmy mě zevnitř drápy sápou
V kole osudu mě katé zlámou.

Jak temnota žere a ujídá z brk sojčích
Jak zeď vyrůstá z klád borových
Mé údy zemdlé jsou a víc mne netěší
Svět, štěstí neštěstí i kruté bolesti
Duše ztracené, tváří zapomenutých
V třpytu šedé luny ještě jsem ku konci nedošel
I když v horizontu událostí čas jaksi neběžel.

V útrobách mých tumor roste a bolí
Srdce z kamene v hlínu drolí
Srdce mé zjizvené rýhami nenávisti
Nenávisti k bližním i cizím
Z dechu mého jed se vine
Otráven, kdož mne zná, jak nerozvité poupě dřív zhyne.

Okleštěn a potupen davem musím jít
Šibenice uprostřed pole tyčí se, jsem k ní blíž
Katé mne vedou, spoután hledím do slunce
Milost nečekám, bez pokory stejně trest přijímám
Co jsem byl, kým
Dnes tento svět trestem opustím.