zpísmenkovaná emoce.

když už tedy začneme komentovat - napíšeme místo toho, co bych napsal - kouzelně poetické (a tak to myslím skutečně upřímně)
... napíšeme i něco pro jiné než autora
TOHLE je to psaní, které bych dal na ukázku, jak psát.
Nemám rád psaní typu JÁ, MĚ, .... kdy je vnucen pohled autora a nezbývá ani mezerka pro naše představy.
Tohle je ukázka psaní za ramenem,(za závojem, v zrcadle)
prostě nějak nazvané psaní, kde si lehce představíme sebe a naše prožitky, kde nám to nabízí popustit uzdu fantazie - a tomu já říkám obecná poezie. Psát o něčem, co může uchopit každý a pokračovat si podle svého. S oblibou jsm používal vždy - piš o rohlíku, né o sobě, ať si to ti ostatní mohou představit....a představit si rohlík podle své chutě.

Dost možná, to vypadá po přečtení, jako nějaké kecy, ale já to tak cítím a tak mám nastaveny brány svého poetična.

gabkin: Souhlasím bezvýhradně

ano. pod tuto úvahu se mohou podepsat mnozí, když už si dovolí přiznat pravdu. Časem, se mnohdy literární ambice (nebo jen zvědavost, či pokušení odtajnit své básnické nitro) přemění na sociální závislost na přátelích zde.
To pak vede i ke změně hodnocení.
Nicméně, úroveň portálu je dána úrovní autorů tady.
A pokud to sklouzne k sobeckému zveřejňování své tvorby, bez reakce na tvorbu jiných.....ta úroveň padá.

Napíšu svůj postoj. Když se na literu dával dohromady almanach - nedokázal jsem vybrat 5 děl. Po přečtení s hodně kritickým pohledem jsem prostě nedokázal vybrat to nejlepší ze mě. Při druhém almanachu na libresu jsem už o toto požádal své přátele. jejich výběr byl zcela odlišný od mých typů. A představa, že sypu jen hlušinu mé psaní omezila. O to více čtu. Neboť to obohacuje také . A pokud mě dílko něčím upoutá - komentuji.
A ještě něčeho jsem si všiml - naše momentální nálada hodně ovlivňuje komentování. Neváhejme se vracet do starších dílek, budete překvapeni, co vám ušlo.

Byť je to prezentováno na tvé stránce, ocenil bych především Severákův text. Nevím, jestli psal text na hudbu nebo naopak, ale ne vždy se hudba s textem zcela potkává.

Nechci hodnotit intimní náboj té básně, ale čistě technicky mi nepřijde šťastné v šestiveršové básni použít rýmování AABBAA. Působí to na mne v naléhavé milostné básni příliš banálně a prvoplánově. Což je, myslím, škoda.

Jiří Turner: Kdepak. Jak sis už mohl všimnout, co se poezie týče, mám strašlivé mezery. Ale o to víc mě těší, že se ti líbí, co jsem napsala :).

Tys měla oči nevěstek
a přitom půvab anděla.
Když farář, Kristův náměstek,
tě křtil, tys sladce vrněla.
Už jako dítě’s uměla
svým kamarádům hlavy plésti
a dobře’s o tom věděla:
ty přivedeš mě do neštěstí.

Dikce tvých veršů mi připomněla Nezvalovu baladu, ze které první sloku jsem zkopíroval. Netuším, zda li ses 52 hořkými baladami Roberta Davida nechala inspirovala, ale je v podobném duchu. A to se mi líbí.

Tvoje báseň se mi líbí svojí atmosférou a krásnými obraty. Když si ji nahlas čtu, tu a tam si přidávám či ubírám hlásky. Myslím, že některé verše by se daly kosmeticky rytmicky doladit, ale to je zcela subjektivní. Ve verši "Mám nadání na špatné rozhodnutí", by byl asi vhodnější: "Mám nadání na špatná rozhodnutí", ale to je úplný detail. :)

DDD: Děkuji, té pochvaly si moc cením.

Amelie M.: Děkuji, potěšila jsi mě :). Já myslím, že ta duše v závěru je, i když nevyřčená. V celé té básničce jsou rozpory a taky ironie, které ukazují, že to takhle jednoduché přece není, ale právě naopak. Pro mě to končí právě duší, která se lehce neumyje.

Yana: Díky za zajímavé zamyšlení. I když je v názvu adresát, báseň je míněná všeobecně. A máš pravdu, že je taková hutnější... poslední dobou asi tíhnu k surovějšímu vyjadřování, bez kudrlinek rovnu k věci, až tam, kde to bolí. Zjistila jsem, že poezie může být daleko drsnější a ostřejší než próza, a baví mě tyhle možnosti prozkoumávat. Zatím nejostřejší jsem asi byla tady, kdybys chtěla nakouknout: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=28740-jalova

casa.de.locos: já jsem si dodatečně na Ruce Jeanny-Marie také vzpomněl... Ohledně anotace si myslím, že nemá žádná daná pravidla . Je to prostor, ve kterém má autor možnost něco sdělit čtenáři. Myslím, něco, co má pro čtenáře význam a není mu to možné říci v díle. Třeba věnování (památce toho a toho) nebo, což je aktuální, třeba zmínka o tom že inspirací byla Rimbaudova báseň (kdyby to nebylo v názvu). :)

Pane jo, zrovna včera jsem narazil na jednu myšlenku, která se strašně hodí na tvoje básně. Je to opravdu tak - dokonalé není to, kde už není co přidat, ale naopak, kde už není co ubrat. Když si vybavím, jakým směrem se ubírá tvoje tvorba, pak opravdu kráčí k dokonalosti :-)

taron: To jsem netušila, takže není zač :))

Sakra, nedá mi to, abych sem nevlez ještě jednou... Ten text je vážně výbornej!

taron: Dík za komentář! Poeterapie je vtipná, to se mi líbí... ale já jako terapeut, to už je absurdní humor :)).
I já jsem pro toleranci. Nepíšu pod citové výlevy, co si o nich myslím, ale jednou za čas si odfrknu takhle obecně - to snad můžu, ne? Prosím všechny cituplné o toleranci :).
A taky myslím, že psát o lásce to, co všichni, je tak trochu nuda... samozřejmě ne pro toho, koho se to dotýká, ale pro čtenáře. Podívat se na věc z úplně jiného úhlu mi připadá daleko zajímavější. Ale je jasné, že s tím každý souhlasit nebude :).

Hmmm, docela drsný... a vážně dobrý. Žádný velký okecávání. Umíš se trefit.

bludička: Děkuji

pěkné:-) líbí se mi