přidáno 29.04.2026
hodnoceno 9
čteno 104(12)
posláno 0
Čí jsem, když nikdy ne tvůj
Hledím v prázdný obraz svůj
Slovo je zrcadlem duše
Prosím tě, stůj při mně, tiše

Šeptej mi hlásky beze slov
Dnes je den velkého ticha
S ostruhy na srdci,
těžce se dýchá

Smyčka se stahuje
Konopí tvých slov
lechtá mě na krku
Vezmi si všechna slova

Blednu z tvojí krásy
Tvoje činy mě rdousí
Jsem do tebe blázen,
lásko až za hrob

Z tebe omdlévám
a neprobouzím se
Řekni mi jenom
stálo to, za to?
přidáno 10.05.2026 - 15:28
Krásná
přidáno 04.05.2026 - 21:21
Jakub,: Dobrý nápad, to mě nenapadlo... Děkuji :)
přidáno 04.05.2026 - 20:17
Přemýšlí, jestli by poslednímu verši více neslušelo, kdyby se rozdělil na dva. Ano, narušila by se struktura, ale tím by ona otázka vynikla, čtenář by byl donucen u ní zůstat déle a dát na ní větší důraz. Jinak se mi báseň líbí, takový hezký odkaz devatenáctého století.
přidáno 04.05.2026 - 17:40
Brigita: Děkuji :)
přidáno 04.05.2026 - 17:40
Dandy: Čím víc se o to člověk snaží, tím hlouběji se propadá
přidáno 29.04.2026 - 14:03
Asi ano.
přidáno 29.04.2026 - 09:44
Zda to stálo za to, o tom člověk často pochybuje. Kdyby to ale za nic nestálo, nejspíš by to vypustil z paměti a nezatěžoval se pochybnostmi.
přidáno 29.04.2026 - 08:14
Jsi především sám sebou. :-)
přidáno 29.04.2026 - 04:55
Jak vystoupit z kruhu?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Uzavřený kruh : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mami
Předchozí dílo autora : Poslední svíce

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming