Krásné. Ne že bych tomu nějak moc rozuměla, ale líbí se mi.

Ailin: to jsem ráda, díky

Ailin: :-), ;-) díky

Ailin: díky, těší mě , že se líbí, obzvlášť tobě...

Ailin: Máš pravdu, ale tys mi to přece předpověděla.. tušilas to? díky...

je úžasné mít spřízněné duše... a ten obraz duhy,co dodat.. krása...

nebudu hrát chytrou, jako, že všemu rozumím.. jen pocitově.. mně se to moc líbí, zvlášť druhá sloka.. :)

Žily tak radostně
bez obav ze zkázy,
cítily, že jim nic
na světě neschází.
to je krásný, taky miluju stromy, zvláště košaté koruny, nebo vrby... a jako malá - hm, kdo nelezl po stromech,,, hezky jsi to napsala...

Amelie M.: Děkuji, Amelie. Jsem ráda, že na tebe takhle působila, přesně to jsem si přála...

hezký, těžký, až nekutečně velká tíha. Neumím. Nechápu... ale působí příjemně

Máta: Děkuji za komentář, jsem moc ráda, že se ti Ježíška líbila. A zvyk bych klidně zavedla, jenom nevím, jak na to :).

tak to je velmi silná kapitola.. myslím, že musela být i velmi složitá na psaní.. je nabitá informacemi.. silně na mě zapůsobila.. po všech stránkách..

Moc hezká, líbivá.

Lenča: Děkuji.

Amelie M.: Děkuju Ti za krásný komentář... moc mě potěšil :)

přejel mi po zádech mráz.. vím, o čem to je.. prostě srdcovka.. :) krásná..

díky za zastavení lenčo, potěšila jsi mě, zvlášť, když jsi asi více na ty básničky :))

Máta: co říct? sama píšeš velmi dobře a tak mě těší, že se ti má povídka líbí :) díky moc za komentář.. máš pravdu..

Singularis: ano, víceméně máš pravdu, ale, lze se na to dívat i jinak.. například já bydlím na vysoce nehodovém úseku.. viděla jsem tu lidi trpět, dokonce umírat, dávala jsem tu několikrát první pomoc a my sami jsme měli dvě auta na odpis, když jsme se pokusili zajet domů a napral to do nás kamión a pak osobák.. štěstí v neštěstí.. a tak mě štve, jak lidi v obcích nedodržují padesátku.. jak to berou na lehkou váhu a pak nestačí reagovat..

pravdou je, že policisté kolikrát měří na úsecích, kde jde vysloveně o buzeraci.. na druhou stranu, když jsem slyšela "práskače", jak hlásil radar, který stál před mým domem, měla jsem sto chutí mu jít rozbít úsměv.. přála bych mu jeden den tady.. vidět jednu jedinou nehodu, kterých tu před barákem máme dost a dost.. jediného mrtvého.. nechala bych tu přecházet jeho vlastní děti..

díky za komentář :)

děkuji ti ailin za milý komentář.. já moc povídky psát neumím a tak jsem se snažila to moc nerozvíjet.. nicméně jsem tam chtěla napasovat co nejvíc pocitů, myšlenek, úvah.. těší mě, že tě to oslovilo..