Prosba, kterou nejspíš nahlas nikdy neřeknu

Zajímavé a je na tom něco pravdy. Myslím však, že jisté "zkrocení", které může muž učinit, je jen částečné. Je to hlavně práce toho "nezkroceného člověka" respektive jeho nezkrocených-nezpracovaných něco špatně zpracovaných emocí. A to je jeho práce a nikoho jiného. To jen takový můj postřeh, jak to vnímám. Třeba to někdo má zase trochu jinak a je to v pořádku. ;)

au, to jsem pocítila víc než jsem si myslela

A ještě z komentářů u díla vybírám:
1)
nemyslím si, že je to jen pocit, je v tom i náznak životného příběhu, který možná v různých variantách zná více lidí (a každy si tam doplní to své, stejně jako si doplňuji čtenáři básně) pokud ten pocit z díla byl dostatečně silny, aby přinutil alespoň jednoho čtenáře se zamyslet - pak mé dílo opravdu nebylo zbytečné - to byl jeden z důvodu zveřejnění a ano, zároveň jde o vypsání se z pocitu ...

2)
imho nezkrocena žena (resp. člověk) je nenasytná, neumí respektovat slovíčko "ne" resp. hranice, všichni ji musí ustupovat, pořád provokuje a je pořád nespokojená a o muže, kt. ji neumí zkrotit laskyplně, ale mužskou silou se neumí opřít a tím pádem nemůže být zcela ženou imho nezkrocený člověk se neumí pasívně odevzdat ani s důvěrou Bohu