Z písmenu, sekce H., leden 2011; apropos že jí táta nebo někdo zkrátí již nečekám, jsem ráda, že ještě tátu i mámu mám ...
přidáno 25.03.2026
hodnoceno 1
čteno 8(1)
posláno 0
Tati, prosím tě, mohl bys konečně zkrotit mámu?
Prosím.
Už mě unavuje to věčné utíkání a hájení si svých hranic.
Chtěla bych, alespoň někdy přijít domů.
přidáno 25.03.2026 - 16:57
A ještě z komentářů u díla vybírám:
1)
nemyslím si, že je to jen pocit, je v tom i náznak životného příběhu, který možná v různých variantách zná více lidí (a každy si tam doplní to své, stejně jako si doplňuji čtenáři básně) pokud ten pocit z díla byl dostatečně silny, aby přinutil alespoň jednoho čtenáře se zamyslet - pak mé dílo opravdu nebylo zbytečné - to byl jeden z důvodu zveřejnění a ano, zároveň jde o vypsání se z pocitu ...

2)
imho nezkrocena žena (resp. člověk) je nenasytná, neumí respektovat slovíčko "ne" resp. hranice, všichni ji musí ustupovat, pořád provokuje a je pořád nespokojená a o muže, kt. ji neumí zkrotit laskyplně, ale mužskou silou se neumí opřít a tím pádem nemůže být zcela ženou imho nezkrocený člověk se neumí pasívně odevzdat ani s důvěrou Bohu

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prosba, kterou nejspíš nahlas nikdy neřeknu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : banální pravda

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming